Rozpadá se. Brontosaura z Cesty do pravěku čeká generální oprava

Muzeum Karla Zemana stojí poblíž Karlova mostu. Stačí z něj sejít, ujít pár metrů a zabočit do jedné z postranních uliček. Roky jej vede Lenka Priknerová. Nyní usiluje mimo jiné o to, aby se vzácné loutky zachovaly a dalo se na ně „sáhnout“ v rámci 3D modelů.

Muzeum je hodně interaktivní. Na loutky se ale sahat nesmí. Mají o to návštěvníci vůbec zájem?

Ano, proč by neměli? U nás si můžete vyzkoušet, osahat skoro vše. Je pro nás důležité, aby lidé pochopili triky, které Karel Zeman používal, jak pracoval. Můžete se u nás s jeho modely, v jeho kulisách fotit. Dlouho nám proto bylo líto, že u loutek jsme podobný zážitek návštěvníkům nemohli poskytnout, a tak jsme začali pracovat na jejich digitalizaci.

Jak daleko s ní jste?

Podáváme žádost o grant na vytvoření interaktivních 3D modelů na ministerstvo kultury. Ty „naše“ loutky jsou vážně unikátní. Dochovalo se jich totiž velmi málo.

Když skončily zlínské ateliéry, veškeré věci se vyhazovaly. Nenávratně zmizely nejen loutky, ale rovněž kulisy, kamery…, zachránil se jen zlomek z věcí, které pomáhaly proslavit československou kinematografii. Jen lidé, co v ateliérech pracovali, si občas odnesli cosi domů, čímž tyhle vzácné věci zachránili. Občas se nám někdo z nich ozve a nabídne nám to, co má. Stejné je to s fotografiemi, filmovými pásy…

Kolik loutek muzeum vlastní?

Díky Ludmile Zemanové, dceři Karla Zemana, jich máme devět. Najdete je ve vitrínách, můžete si je prohlédnout. Nechceme je mít pouze v depozitáři. Patří k nim žirafa z Vánočního snu (1945), k níž mají Zemanovi citovou vazbu. Karel Zeman ji šil vlastnoručně. Zachovala se, protože si s ní po natáčení jeho děti hrály.

V muzeu máme i Pana Prokouka, který hrál hned v několika jeho filmech. Jen pro zajímavost, tělo měl při natáčení jedno. Pro kýženou změnu tváře, zachycení emocí se mu měnily hlavy s požadovanými výrazy.

A jelikož Karel Zeman nepoužíval u svých loutek klouby, ale drátky, potřebují nyní všechny nějakou generální opravu. Kov koroduje, rozpadá se. Chceme-li je uchovat, musíme je spravit. V rámci toho je chceme převést do 3D modelů. Nasnímat je ze všech úhlů tak, aby znovu ožily a vy se s nimi mohli následně v expozici důkladně seznámit v rámci dotykových panelů. Mohli byste je i rozhýbat. Počítáme i s tím, že bychom tyhle 3D modely dali i na své webové stránky, aby se k nim dostali i ti, kteří do Prahy nemohou dorazit.

Vánoční sen, Pan Prokouk. Z jakých dalších filmů loutky pocházejí?

Vedle nich máme třeba látkového brontosaura z Cesty do pravěku. Sice nakonec ve filmu nehrál, ale Karel Zeman ho nechal vyrobit, aby vyzkoušel, jak se určitý materiál chová v záběrech kamery. Evidentně mu látka nevyhovovala. Následně pro film použil loutky z přírodního kaučuku. Dále máme loutku opičky a želvy z filmu Sambo, který natočila Ludmila Zemanová.

Čistě ekonomicky. Kolik podobná Zemanova loutka stojí?

Nevím. Máme je samozřejmě na určitou částku pojištěné, jenže kdyby najednou „zmizely“, je to nevyčíslitelná ztráta. Proto je chceme vizualizovat, digitalizovat. Až budeme mít podobné podklady, lze vyrobit i přesné kopie. S nimi se dále dá pracovat, nejen v muzeu, ale je možné je poskytnout pro účely jiných tematických výstav.

Nabízejí vám ještě lidé loutky k odkoupení?

Sem tam nabídka přijde. Buď k nám do muzea, nebo paní Zemanové. Také sledujeme, kdo co nabízí v aukcích. Takhle se mimo jiné před časem objevily ploškové loutky z Čarodějova učně a z Pohádky o Honzíkovi a Mařence. Měli jsme o jejich odkoupení zájem, jenže prodávající měl vysoké finanční požadavky.

Promiňte, vysvětlíte mi pojem plošková loutka?

Je papírová. V podstatě jde o obrázek, k němuž se mohou přidávat pomocí lepicí hmoty klouby, končetiny. Pak se pohybuje naplocho, a to v prostředí, které si namalujete, vytvoříte… Je to z hlediska filmařiny a animace poměrně jednoduchá záležitost. Učíme je tvořit v našich kurzech také děti.

Vedle loutek se rodina Karla Zemana snaží restaurovat filmy. Posledním byla Ukradená vzducholoď, jež si znovu odbyla premiéru loni. Které další to čeká?

Bláznovu kroniku (1964), Na kometě (1970) a Čarodějova učně (1977). Restaurování filmů je pro nás zásadní věc. Když se vyčistí, „opraví“, mohou jít zase plnohodnotně do světa, kde se jim posléze, jak víme, velmi daří.

Což ukazuje jejich až senzační prodej v Severní Americe, který muzeu pomohl přežít těžké covidové časy. Jak jste na tom s návštěvností teď?

Blížíme se k předcovidovým číslům, jsme zhruba na devadesáti procentech. Mám v téhle souvislosti pocit, že lidé trochu zlenivěli, že už se jim nechce chodit za kulturou ven. Vím to i z vlastní zkušenosti. Někdy si s mužem raději pustíme film doma, než abychom šli do kina. Navíc ekonomická situace není také pro leckoho moc dobrá, lidé šetří. Většinou začínají ve svých rozpočtech škrtat náklady na zábavu.

O vašemu muzeu se ale hodně mluví i v Hollywoodu. Naposledy Karla Zemana zmínil Ryan Gosling v souvislosti s megahitem Barbie. A není jediný.

Víme, že někteří američtí filmaři Karla Zemana a jeho tvorbu dobře znají. Jsou-li v Praze, rádi k nám zavítají. Naše muzeum tak navštívil třeba Tim Robbins, který byl v roce 2018 hostem karlovarského filmového festivalu a jeho organizátoři mu naše muzeum doporučili. Tehdy se navíc velmi zajímal o loutky. Chtěl s nimi sám pracovat. Dokonce si v krámku poblíž našeho muzea nějaké koupil.

O návštěvách dalších slavných lidí se leckdy dozvídáme až zpětně, v momentě, kdy nás například chválí na sociálních sítích jako u Evy Mendes a Ryana Goslinga. Občas taky potkám některé celebrity na našem dvoře. To se mi stalo mimo jiné s Tobym Jonesem či s Billem Baileym.

Jdou na jistotu, anebo teprve hledají informace?

Asi obojí. Rozhodně vám neříkám, že všichni znají tvorbu Karla Zemana do detailů ještě před příletem do Česka. Možná je vše náhoda. Při listování průvodcem po Praze hledají muzeum, které by rádi viděli a kde se pobaví i něco dozvědí. Když se ohlásí, uděláme jim rádi prohlídku na míru. Když je potkáme před muzeem, poznáme je, slušně se jich optáme, zda chtějí vědět ještě něco dalšího.

Odmítl vás vysloveně někdo?

Mrzí mě, že se nám nepodařilo do muzea nalákat Tima Burtona. V Praze měl před lety výstavu a vím, že se o Karla Zemana zajímá, že o něm ví. Jenže je velký introvert. Nerad chodí mezi cizí lidi. Tak snad se to povede, až zase dorazí.

Hollywood jsme probraly. Kde ještě Zemanovo jméno rezonuje?

Na základě distribuce jeho filmů můžu říct, že všude. Evropa je jasný základ, hlavně Francie, Německo a Velká Británie. Měli jsme ale i projekce od Austrálie po Japonsko, Jižní Koreu, Tchaj-wan, Indii. Zjistili jsme, že Zeman je velmi populární také v Brazílii. Je jasné, že jeho tvorba doslova obletěla svět. Stále se jí daří.

Jeho pohádky a filmy patřívaly k mému dětství i k Vánocům. Dost jsem se u nich bála. Vy ne?

Já jsem vyrůstala na Slovensku, takže promítání českých pohádek s koncem roku spojené nemám. Spíš si pamatuji na jeho celovečerní hrané filmy, které šly v televizi a já se na ně dívala u dědy a babičky, když bylo venku ošklivé počasí.

Kde se na ně mohou nyní diváci podívat?

Ty restaurované zakoupila TV Nova, která je má koncem roku vysílat. Pak si je můžete koupit u nás, na DVD či Blue-ray. Nabízejí je i platformy jako Voyo a pak mimo jiné Dafilms.cz, Netflix nebo The Criterion Channel, což je kanál, který filmy proslavil znovu v Severní Americe.

Jsou nadabované?

Na platformách jsou v češtině, nadabované i s titulky. Záleží na tom, o jakou jazykovou verzi jde, zda byla v minulosti již nadabována. Třeba pro anglofonní trh je u Vynálezu zkázy verze anglická, existují německé verze Cesty do pravěku, Čarodějova učně…

Čarodějův učeň před rokem ožil také s orchestrem v Rudolfinu. Bude se to opakovat?

Rádi bychom. Jednáme o turné po České republice, po Německu, na němž bychom se chtěli podílet. Ve hře jsou herci, kteří projekt dělali: Karel Dobrý a David Švehlík. Pro Německo by se hledali rodilí mluvčí. Řešíme orchestry, místa, kde by se mohlo hrát. Plány máme velké.