Rozálie Havelková: Měli mě za protekční dítě

V létě jste hrála v inscenaci Marta. Co vám jako pětadvacetileté dívce říká Marta Kubišová?

Když se řekne Kubišová, představím si šedesátky, které mám moc ráda. Hrozně mě totiž baví filmová Česká nová vlna. Taky mám ráda retro, 30. a 40. léta. Šedesátkový vintage styl mě taky dost baví. Vyrostla jsem na Beatles.

Neposlouchala jsem dřív Kubišovou, poslouchala jsem paradoxně třeba Vondráčkovou, především její rané nahrávky, Pilarovou, Simonovou. Nakonec jsem si docela oblíbila i Kubišovou, když jsem měla možnost proniknout do jejího příběhu a dostat se blíž k jejím písním coby harmonikářka v herecké kapele.

V devatenácti jste začínala jezdit s cirkusem. Rodiče se o vás nebáli?

Co mohli dělat. Jsem tvrdohlavá a byl to odmalička můj sen. Cirkusáci, za kterýma jsem odjela, byli velmi milí, srdeční lidé, což teda rodiče nemohli vědět. Ale doporučení na ně jsem měla od Petra Formana, takže tam byla alespoň nějaká jistota, že to nebudou nějací zvrhlíci. (směje se)

Netuším, jak moc trpěla maminka, ale já si pamatuju, že v devatenácti jsem dlouhý čas bez rodiny nesnášela moc dobře. Ostatní cirkusáci měli možnost během středy, kdy byl den volna, odjet k rodinám, které měli v Belgii nebo v blízké Francii. Já jsem vždycky skejsla sama ve své maringotce.

Jste zkrátka milovnice cirkusu a retra…

Cirkusu rozhodně, ale neřekla bych, že jsem milovnicí retra. Byla jsem v takovém prostředí milovníků retra vychovaná, takže mi to je přirozeně blízké. I když se nesnažím o stylizaci, v mém stylu oblékání nebo třeba i v mých klipech je určitá nostalgie patrná.

Líbí se vám kvůli retru i muzikál Kabaret, v němž hrajete?

Kabaret miluju díky filmu s Lisou Minelli. Objevila jsem ho, když jsem jezdila s cirkusem a ten příběh Sally mi byl tehdy blízký. Dokonce jsem zjistila, že Sally je jedním z pojmenování Rozálie.

Teď jste vydala sólové album Korzetiér. Kdo vás ovlivnil v psaní písní?

Neřekla jsem si vědomě, že napíšu desku, kde bude patnáct písniček a budou to šansony. Prostě to tak přišlo.

Je hezké, že jste to tak řekl, protože někdo se mě ptá na „skládání“. Skládal můj dědeček, který byl skladatel klasické a filmové hudby. Já tvořím.

Obrovským vzorem odmalička je pro mě Radůza, díky níž jsem i začala hrát na harmoniku. U nás mě ještě vždycky bavily texty Davida Krause nebo Jany Kirschner. To jsou v podstatě jediní čeští interpreti, které jsem poslouchala, spíš poslouchám zahraniční muziku. Nejvíc mě ovlivnila Amy Winehouse a Norah Jones. Líbí se mi otevřenost a upřímnost jejich textů.

Jste autorkou textů i písní?

Až na jedno bolero, které jsem přetextovala, jsem autorkou všeho. Mám ještě pár písniček v rukávu, které jsem přetextovala a nechám si je na příště. Desku jsem z hlediska aranží chtěla pojmout jednoduše. Přijde mi, že dnešní svět je přehlcen zvuky. Neustále jsme obklopeni nechtěnou hudbou, v taxíku, v restauraci. Vypíchnutí melodie a textu bylo pro mě důležité.

Hudební školu jste dostala od tatínka Ondřeje Havelky?

To ne, chodila jsem do klavíru, mám základní hudební vzdělání, ale moc toho z hudební teorie neznám. Místo hudebky jsem chodila za školu, takže je to se mnou bída. Ale učím se dál. Díky Michalu Mihokovi, což je akordeonista, se kterým jsem se seznámila před třemi lety, jsem se začala víc rozvíjet v hraní na harmoniku i v hudební teorii.

Nicméně s tátou vystupujete?

Ano, zpívám s jeho bandem Melody Makers. Nicméně tím naše spolupráce nekončí, teď jsme spolu například natočili klip. Obdivuju jeho tvorbu, jeho divadelní a operní režie a obzvlášť mě vždycky bavily jeho videoklipy. Jsou vtipný a oduševnělý.

Neříkali vám lidé, že jste protekční dítě?

To víte, že ano.

Jak se s tím vyrovnáváte?

Snažím se jít vlastní cestou. Už nebojuju s tím, že si to někdo myslí, ale trochu bojuju s tím, jak k tomu přistupuju sama. Naštěstí si víc a víc uvědomuju, že je úplně zbytečné to řešit. Třeba taková stavební firma, tam když syn začne pracovat ve firmě otce, nikdo se nad tím nepozastavuje a rozhodně ho nenazývá protekčním dítětem.

Nebo v cirkuse je dokonce naopak vnímáno odtrhnutí se od rodinné cirkusové tradice jako podraz, očekává se, že děti převezmou cirkus po rodičích. Přijde mi absurdní, že se to v našem oboru tolik řeší.

Může se vám hodit na Zbož.cz: Korzetiér - Rozálie