Článek
Royal Republic bývají řazeni ke kapelám ovlivněným starší hudbou, garážovým rockem a hard rockem. Co je pro mladé muzikanty na těchto stylech tak zajímavého?
Beru ten garážový rock. Dává kapelám takový špinavý zvuk, jako by říkaly „vůbec nám na tom nezáleží“. I když nám na zvuku samozřejmě záleží strašně moc. Ale hard rock? To ne. To si hned představím třeba Iron Maiden nebo něco takového.
Měli jste někdy zkušebnu v garáži?
Počkejte, to musím zavzpomínat. Ne, myslím, že jsem nikdy nezahrál v žádné garáži ani jedinou notu. Hráli jsme v různých podkrovích i sklepích, ale garáž žádná. Hmm, takže si možná ani nemůžeme říkat garážový rock. Já sám nás řadím někam k šedesátkám nebo sedmdesátkám, říkám, že jsme punk rock s moderním nádechem.
Máte na kontě dvě alba. V čem mezi nimi jako člen kapely spatřujete rozdíl?
Druhé album Save The Nation je dynamičtější než debut We Are The Royal. Na první desku jsme to tak trochu nastříleli a bylo hotovo. Druhou jsme nahrávali společně, všichni najednou. Myslím, že jí to dalo lepší zvuk. Je to autentičtější, slyšíte to tak, jak jsme to zahráli.
Pracujete už na dalším albu?
V podstatě ano. Jen co budeme mít čas, sejdeme se, dáme hlavy dohromady, zpracujeme naše nápady a nahrajeme dema. Abychom dali dohromady dvanáct úžasných písniček, potřebujeme nahrát tak padesát demosnímků. Nějakou chvíli to zabere, je to dlouhý proces.
Nejvýznamnější hudební kapelou ze Švédska byla ABBA. Měla na vás osobně nějaký vliv, máte ji rád?
Někteří lidé ze Švédska mě za to, co říkám, nemají rádi, ale já jsem kapelu ABBA nikdy moc nepřijal. Jasně, uvědomuji si, že má pár skvělých písniček, které jsou super chytlavé a jsou to hity. Já ji za to respektuji, ale opravdu nikdy bych si ji doma pro radost nepustil. Je to vlastně naopak. Kdykoli zazní z rádia, přelaďuji na jinou stanici. Nechci ji odsuzovat, jen to prostě není nic pro mě. Také je možné, že jsem jí prostě jenom přesycený. Když žijete ve Švédsku, neuniknete jí.