Článek
Od července žijí milovníci Harryho Pottera příběhy závěrečného dílu série o čarodějnickém učni. Jak jste ho nazval?
Uvažovali jsme o několika titulech, ale zůstal nakonec původní, který jsem si pracovně zvolil: Harry Potter a relikvie smrti. Souhlasilo s ním nakladatelství Albatros a podle dohody i autorka Joanne Kathleen Rowlingová. Překlad jsem odevzdal před měsícem. Kdy ale kniha vyjde, o tom žádné oficiální údaje nemám. Je to zřejmě otevřená otázka.
S jakými pocity jste překlad odevzdával?
Určitě se smíšenými. Pocítil jsem na jednu stranu úlevu, že je vše už hotovo, zároveň jsem se nemohl zbavit trocha melancholie, protože všechno vlastně končí. Přece jen jsem s hrdiny jednotlivých knih strávil pár let. Naštěstí mě čekají ještě dva filmy, protože překládám i je, takže všechno tak úplně nekončí.
Jak se s odstupem díváte na autorčin styl? Proměňoval se?
Nesporně ano, zřetelné je to hlavně v prvním a druhém díle, kdy se musela hodně ovládat. První část jí dokonce vrátili, že byla moc dlouhá a ona ho musela krátit. Už jsem ale říkal, že by si zvlášť v posledních částech text určité zhutnění zasloužil, ale zasahovat do jejího textu si už zřejmě nikdo nedovolil. Jisté je, že v každé další knize popustila uzdu svého vypravěčského umění a psala přesně tak, jak si to představovala.
Dá se říci, že se vám líbí nějaká část úplně nejvíc?
Je to třetí díl Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, který je psaný úsporně a úderně. Navíc je to příběh relativně uzavřený, který se dá číst sám o sobě.
Vím, že se vám nejvíce líbil lesník Hagrid. Změnil jste v průběhu času vztah k jednotlivým postavám?
V zásadě ne, protože se výrazně neměnily ani jejich charaktery. Naopak se ukázalo, že paní Rowlingová měla vše důmyslně vymyšlené od samého začátku. Je to vidět i podle toho, že v dalších dílech se objevily odkazy třeba na události z prvního dílu, které postupem času nabývaly na důrazu.