Článek
„Rossiniho hudební vyprávění známého Popelčina příběhu mi evokuje tato tři slova: energie, radost a rafinovanost. Napsal ji ve svých čtyřiadvaceti letech, je však zde již znát obrovská zkušenost a cit pro dramatickou situaci a její přesné vypointování i načasování,“ říká Jan Kučera.
Režií Popelky v opeře debutuje maďarská herečka a režisérka Enikö Eszenyi, která je pražskému publiku dobře známá ze tří shakespearovských inscenací vytvořených pro Stavovské divadlo v letech 1999–2001 a rovněž jako herečka v roli Servírky v inscenaci 1914 režiséra Roberta Wilsona.
„Dnešní mládež, ale vlastně už děti, chtějí být vlivem okolí slavné – mít profil na Facebooku, posílat své fotografie na Instagram. Dívky touží být v časopisech, mít krásné šaty a být známé. Už velmi brzy se začnou líčit, lakovat si nehty a barvit vlasy. Ráda bych v této inscenaci ukázala, že tato prostá Popelka se svou jedinečnou identitou dokáže být úspěšná a nepotřebuje na sobě dělat všelijaké proměny. Moje Popelka se nelíčí a čte knihy. A když na to přijde, má chuť vyrazit na ples, být krásná a mít krásné šaty. Je kreativní, ale nepřetvařuje se, nekopíruje a svou krásu nehledá v lesklých časopisech,“ říká Enikő Eszenyi.
V roli Popelky debutuje v Praze ukrajinská mezzosopranistka Lena Belkina, která Angelinu – Popelku ztvárnila ve filmové verzi Rossiniho opery z roku 2012 v režii Carla Verdona.