Článek
I vinohradskou inscenaci předznamenává oratorní hudba plná patosu, která bude prolínat celou inscenací, a čtyři rudé tanečnice představující snad zlo, snad nenávist obou veronských rodů. Objeví se ještě několikrát, ale nepřekročí role statistů směrem k významově ujasněnější pozici v inscenaci. Hraje se na podobně rozlehlé a nicneříkající scéně jako karlínská, s monumentálními sloupy, vlajícími závěsy a zářivým pozadím, s nímž se ale nijak nepracuje.
Celým příběhem prolíná indiferentní postava Choru (Tomáš Dastlík), který tu a tam zasáhne do děje tichým napovídáním slov neobratným milencům, podáním jedu či dýky. Do jisté míry přebírá roli Vévody Escala, z níž zbyla jen mluvící tvář Tomáše Töpfera promítaná na horizont jako „deus ex machina“, což je ale velmi nešťastný zásah do struktury textu hry.
Ta je uváděna v překladu Jiřího Joska, jehož vnímání ale ztěžuje nešetrné zacházení herců s blankversem, zejména ti mladší ho rytmicky trhají na cucky. Text je dost seškrtán, takže působí místy až příliš informativně, na úkor poezie této rané Shakespearovy hry.
Na Vinohradech vsadili na velmi mladé obsazení titulních rolí. Romeo i Julie jsou povyrostlé děti, uchvácené a stržené prudkostí citu, jimž se věci spíše osudově dějí, než aby je vědomě řídily. Julie Sabiny Rojkové s medvídkem v ruce a zpěvavou dívčí intonací je holčička, jejíž proměna v ženu rozhodující o svém osudu nevyznívá moc přesvědčivě, podobně jako tomu bylo u její Mimi v Čapkově Loupežníku. Lépe je na tom Romeo Marka Lambory, dnešní kluk, trochu šaškující, trochu zalíbený ve své sebetrýzni láskou, kterému se život vymkl z rukou dřív, než na něj vůbec stačil vážně pomyslet.
Nenávist obou rodů není v této inscenaci hlavním tématem, ostatně Capulet (Svatopluk Skopal) i Montek (Otakar Brousek ml.) nemají k jejímu uchopení dost prostoru a Vévoda se proměnil jen v recitující tvář. Víc se tu hraje o vztahu rodičů a dětí, zvláště v postavě permanentně chladné a odtažité Paní Capuletové (Antonie Talacková) a dobráckého Capuleta s naznačenou zálibou v zbytečně herecky přeforzírované Chůvě (Tereza Bebarová), patrná je i snaha o neustálé vyvažování tragédie humorem, který postihl zejména postavy Benvolia (Václav Jílek) a Mercuzia (Matyáš Řezníček). Obrýlený Tybalt (Marek Holý) výborně šermuje.
Novou posilou vinohradského souboru je Igor Bareš, jehož Otec Lorenzo má ke křesťanskému knězi dost daleko, spíše je zvláštní neorganickou směsicí domorodého šamana, bylinkáře experimentujícího s drogami a poživačného chlapa. Vinohradská inscenace má charakter velkofilmu s nádhernými kostýmy, dramaticky pulzující či text lyricky podmalovávající hudbou a velkými gesty. Ty, kteří si chtějí připomenout slavnou tragédii o nešťastných milencích, jistě uspokojí, ty, kteří očekávají od výkladu této hry s neobyčejnou tematickou vrstevnatostí, poetickým jazykem i bohatostí charakterů více, asi už méně.
William Shakespeare: Romeo a Julie
Překlad Jiří Josek, režie a úprava Juraj Deák, scéna David Bazika, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Ondřej Brousek. Premiéra 12. prosince v Divadle na Vinohradech.
65%