Hlavní obsah

Román Zero podává syrové svědectví o vojenské diktatuře v Brazílii

Novinky, Karolina Zarzycká

Když brazilský spisovatel a novinář Ignácio Loyola Brandão vydal v roce 1975 v Brazílii svůj román Zero, cenzura jej okamžitě stáhla a Zero se tak objevilo na brazilském "indexu". Syrovým způsobem popisuje životy prostitutek, obyčejných lidí, zločinců, policie i mocenské zvůle, jakož i mučení ve věznicích a demagogii vojenské diktatury.

Foto: repro, Novinky

Ignácio Loyola Brandão: Zero (Maťa, 2010)

Článek

Mladý José moc touží získat jakoukoli ženu, protože ho již nebaví chodit do potem, výkaly a spermatem nasáklých hodinových hotelů. Na inzerát si tedy sežene tlustou Růžu, kterou sice nemiluje, ale aspoň má s kým spát. Nedostatek peněz, jídla, práce, a z toho pramenící frustrace v Josém probudí zločince a on se vydává cestou vraždění, přepadávání tak, jak to zkouší spousta obyvatel Brazílie.

Není východisko z bludného kruhu, kde násilí plodí násilí. Policejní zásahy, domovní prohlídky, mučení při výsleších vychovávají ze zbídačených Brazilců zločince. Neexistuje dobrých příkladů, víry v lepší zítřky, čtenář ani nevěří tomu, že se někdy něco změní.

Spisovatel Ignácio Loyola Brandão se vyznačuje brilantním vypravěčským stylem, román dokázal napsat se sloupky a vsuvkami tak, že působí plasticky, a to nejen po grafické stránce.

První vydání knihy Zero vyšlo poprvé v italském překladu a ihned přilákalo pozornost díky krutému realismu. V Brazílii jej v roce 1975 stáhli na čtyři roky. V roce 2000 bylo Zero vybráno mezi sto nejlepších brazilských románů 20. století.

Celkové hodnocení: 90 %

Z dalších románů Ignácia L. Brandãa

Bebel que a cidade comeu (Bebel, kterou snědlo město - 1968)

Dentes ao Sol (Zuby na slunci - 1976)

Não Verás País Nenhum (Neuvidíš žádnou zemi - 1981)

Cadeiras proibidas (Zakázané židle - 1976)

Ignácio Loyola Brandão: Zero

Vydalo nakladatelství Maťa (2010)

Překlad: Josef Kučera

312 stran

241 Kč

Výběr článků

Načítám