Roman Zach: Shakespeare je pro mě stále autoritou

Na Letních shakespearovských slavnostech se Roman Zach objevil už v inscenacích Zkrocení zlé ženy a Marná lásky snaha.

Není to váš první Shakespeare. Jaký k němu máte vztah?

Nebylo toho zas tak moc, co jsem ze Shakespeara hrál, kromě obou zmíněných inscenací na Letních shakespearovských slavnostech jsem si před dvaceti lety zahrál v Činoherním studiu Hamleta v režii Davida Czesaného. A také v komedii Mnoho povyku pro nic v Divadle Bez zábradlí. Takže se nepokládám za experta na Shakespeara, tento velikán je pro mě stále velkou neznámou. Patřím ke generaci, která byla vychovávána k úctě k autoritám a Shakespeare pro mě takovou autoritou rozhodně je.

Takže nabídku na shakespearovskou roli beru vždycky jako výzvu. A zvláště když jde o Letní shakespearovské slavnosti, hraní v plenéru a dokonce na krásném historickém nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu, kam se slavnosti loni po letech rekonstrukce vrátily. Komedii Jak se vám líbí jsem vlastně do loňského roku ani moc neznal, takže se k tomu družila i zvědavost.

Byly to hlavní důvody, proč jste tu nabídku přijal?

Do značné míry ano, ale ještě k tomu přistupují další, a to možnost zahrát si s kolegy, s nimiž jsem se zatím na jevišti nepotkal, a také spolupráce s režisérem Jakubem Nvotou, s nímž jsem pracoval rovněž poprvé. A byla to velice příjemná spolupráce.

Oceňuji na něm, že nelpí na předem vytyčené koncepci, kterou chce od herců jen důsledně naplnit, ale žije naplno procesem vzniku inscenace, v němž s herci o postavách a situacích vede dialog a nechává se jím inspirovat. Bavilo mě s ním zkoušet, má v sobě humor a ironii. A jeho koncepce spojení postav obou vévodů mě velmi zaujala.

V inscenaci ztvárňujete vévodu Fredericka a zároveň jeho bratra, jehož Frederick připravil o moc a on nyní se svými druhy žije ve vyhnanství v Ardenském lese. Jaké to je hrát obě role, obsazované obvykle samostatně?

To spojení mi připadá logické, jsou to bratři, možná dvojčata, oba se zkušeností moci. S Jakubem Nvotou je nevnímáme jako dvě různé postavy, které je nezbytně nutné odlišit kostýmem, parukou či jinou vnější charakteristikou, ale spíš jako dvě tváře jedné postavy. Oba svým způsobem hledají svou identitu a vztah k tomu druhému, a to je právě moment, který mě na tom zajímá a který je i herecky vděčný.

Doufám, že k tomuto řešení přistoupí vstřícně i diváci a zapojí svou fantazii. Byl bych rád, kdyby tam zůstalo určité tajemství, tak jak to Shakespeare ve svých hrách mívá. Ostatně se pohybujeme ve světě Ardenského lesa, který je plný tajemství.

Co ve vás vyvolává představa Ardenského lesa, kde lidé hledají cestu sami k sobě?

Na zkoušky Jak se vám líbí jsem chodil skrze Apolinářskou zahradu na Karlově. Znám to tam léta. Cestou na první zkoušku jsem se trochu opozdil a vzal to zkratkou. A vstoupil jsem náhle do zahrady plné lidí, pacientů zdejší Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty, kteří se pohybovali velmi zpomaleně, míjeli se, objímali stromy a byli ponoření do sebe.

Nechtěl jsem je rušit, tak jsem se zastavil a pozoroval je. Na zkoušku jsem přišel pozdě, ale zato s představou, jak by mohl vypadat Ardenský les.

Vyhnaný vévoda hned v první větě opěvuje výhody života v ardenském exilu a staví je proti nevraživosti dvora. Nemohu se ale při čtení jeho řeči zbavit dojmu, že je ta chvála tak trochu okolnostmi vynucená…

Vévoda a jeho družina se v Ardenském lese nevyskytli dobrovolně, jsou tam ve vyhnanství, ostatně stejně jako Rosalinda, která tam v převleku prchá s Célií a Šaškem, a také Orlando se sluhou Adamem. Vlastně jsou tam ve vyhnanství všichni, s výjimkou pastýřů, kteří jako jediní jsou tam doma.

A i když si vyhnanci život v Ardenském lese pochvalují, není to úplně čirá radost, ale vždycky zakalená nějakou příchutí, která má u každého z nich jinou podobu.

Ostatně ne každý je ochoten i schopen podniknout cestu ke zkoumání vlastního já, k němuž Ardenský les vybízí. Je to tajemný magický prostor, vstřícný i nebezpečný, pro každého jiný. Každému klade otázku v duchu názvu hry – Jak se vám líbí?

Jak vnímáte divadlo pod širým nebem jako herec i jako divák?

Pod širým nebem mám rád především komedie, protože mi připadá, že tam patří. I vzhledem ke všem vedlejším vjemům, které open air produkci provázejí a které mi jako divákovi brání koncentrovat se na závažnější látku nebo tragický příběh. Pro takový druh zážitku potřebuju intimnější uzavřený prostor. Takže od letní produkce pod širým nebem očekávám kvalitní zábavu. A doufám, že právě toto komedie Jak se vám líbí divákům poskytuje.