Román Wilbura Smithe Kopí osudu patří k nejprodávanějším knihám

Už název dokazuje, že na něj neplatí copyright. Kopí osudu či svaté kopí je podle legendy zbraň, kterou měl být probodnut bok Ježíše Krista na kříži. Říká se mu také Longinovo kopí, podle římského centuriona, který ho měl bodnout. Provází ho řada legend.

Řekl bych, že ve Smithově podání symbolizuje vědomí britského důstojníka Leona Courtneyho pomoci sobě samému i britské koruně na počátku 19. století.

Děj se totiž odehrává na rozmezí britského a německého koloniálního panství v Africe. V úvodu sledujeme jeho statečný boj proti přesile kmene Nandiů napadajícího britské kolonisty.

Courtney z boje vynese masajského seržanta M’boga, jemuž už v bezpečí zachrání život šamanská matka Lusima. Důstojníkův velitel Snell hodnotí jeho postup jako zběhnutí a postaví ho před vojenský soud. Courtneyho ospravedlní až příchod zdravého M’boga, další kariéra v armádě je ale nemožná. Z bývalého důstojníka se stává vyhledávaný lovec, jehož klientela patří k té prestižní. Jeho služeb využil i americký prezident Roosevelt se synem.

Smith se tak vrátil k motivům románové epopeje Sága Courtneyů, v níž sledoval osudy rozvětvené rodiny afrických kolonizátorů od 18. století prakticky až po současnost. Dobrodružná cesta důstojníka do bezpečí i pozdější popisy lovu, kdy člověk měří síly se zvířaty, mají pro čtenáře své kouzlo. Autor miluje nejen jižní Afriku.

Světovou proslulost mu přinesly čtyři díly Řeky bohů popisující osudy nadaného otroka Taita ve starém Egyptě. V dalších dílech pak už v pozici mága Taita, který se přátelí s faraónovým synem. Je to epický příběh plný odvahy, napětí a dobrodružství, vášnivé lásky, velkolepých bitev, zrady a intrik, který prostě láká.

Připomínám si rok 2007, kdy se Smith zúčastnil pražského knižního veletrhu a svěřil mi důvod své fascinace starým Egyptem. „Vzniklo tam písmo, architektura, astrologie, lékařské vědy, matematika. Přidejme si plejádu bohů, kteří nás neméně fascinují. Lákají nás romantičnost, záhady, pyramidy. A konečně Nil jako životodárná řeka, centrum země, kde se poprvé postavil budoucí člověk.“ Jen to dokázat napsat, chce se dodat.

Praha se mu líbila, o čemž svědčí i její připomínka v Kopí osudu. Eva, přítelkyně dalšího loveckého klienta, německého průmyslníka Otto von Meerbacha, cituje předpověď cikánky z Prahy, která řekla, že její srdce náleží silnému milujícímu muži, jenž se o ni vždy postará. Tím se má stát právě Leon Courtney.

Čtenáři už moc nevadí, že příběh jeho lásky k Evě, třetí z motivů Kopí osudu, je příliš chtěný a vykazuje rysy červené knihovny. Žádá si poutavé vyprávění, čtení o exotickém prostředí, děj plný zvratů. Pak autorovi odpustí i nevěrohodnost, protože po pár stránkách ho jeho umění vyprávět vede dál. Světový úspěch o tom podává svědectví.