Článek
Jen se mu na mysl stále vrací scéna časově vzdálená neméně, než je dnešní italská adresa kdysi milované Mariky, žijící navíc už s manželem a dvěma dětmi. S poslední vzpomínkou na pobyt v Alpách v roce 1991 se najednou čtyřicetiletý Jiří ocitne tamtéž, ovšem v roce 2006. Milovaná Marika nikde, pocit nejistoty všudypřítomný. A nezbytnost hledání identity.
Autor, zkušený novinář a pracovník PR agentury, si hraje s lákavým poznáváním života vlastně cizího člověka, i když sídlí v našem těle. A musel páchat zlo, když vyhnal Mariku! Však mu také Jiří říká Debil. Záchranou je setkání s Petrem, kamarádem ze studií, s kterým se přesně patnáct let neviděl. Prý odmítal jeho návštěvu v nemocnici...
V prozaické prvotině Davidova obruč (2005) využil Štrégl rovněž zkušenosti ze světa public relations. Svého hrdinu Davida Kasana poslal do Londýna, kde k němu přišla dívka-klient s požadavkem vybudovat kolem Země stroj času. Už tehdy dal Davidovi pocítit cynický chlad osudu, který se mu chystá vzít vše, co miluje. To se stalo až Jiřímu Laternovi. Čtenář s ním bez dechu kráčí dnešním i včerejším životem. Co se zatím událo? A jak vše dopadne?
Štréglovou kvalitou je vystižení charakterů zúčastněných postav, včetně Jiřího bývalé ženy Aleny, podílející se s profesorem Vrbovcem na podivných experimentech s přenosem vědomí lidí. Úsměv vyvolá ironie vůči dnešní technice i politikům. Neodvratná tragédie jako by se ocitla za dveřmi…
Je to čtivý román s přídechem sci-fi, který však nutí každého k zamyšlení nad odpovědností za svoje dnešní i zítřejší jednání.