Roman „Izzi” Izaiáš z Dogy: Někdy doslova padáme na hubu

Všichni členové Dogy přišli k hudbě od černého řemesla, jsme vyučení opraváři a mechanici. Čím déle ale hrajeme, tím víc nám přijde rocková kapela podobná těm fabrikám, ze kterých jsme přišli. Třicet let putujeme po republice, hrajeme osmdesát koncertů ročně a cítíme se být dělníky rokenrolu.

Budu mluvit za sebe. To, co žiju, je rokenrol. Dělám, co mě baví, hraju v kapele, koncertuju, nahrávám písničky, jezdím na motorce, motám se kolem žen – to všechno je rokenrol. Ve světě vymysleli heslo – sex, drogy, rokenrol. V naší kapele je heslo – sex, chlast, rokenrol.

Rokenrol je v srdci, člověk přitom nemusí mít nutně dlouhé vlasy a hrát v kapele.

Za těch třicet let jsme zažili spoustu věcí veselých i smutných. V jednom čase jsme se museli rozloučit s naším baskytaristou Pepou, který měl problémy s pitím. Chtěl se vrátit, až to zvládne, ale našli ho mrtvého na lavičce v parku. To bolelo.

Někdy bolí i to, že za měsíc odehrajeme patnáct koncertů a jsme z toho tak unavení, že doslova padáme na hubu. V takových okamžicích se sami sebe ptáme, jak dlouho to ještě můžeme vydržet. Párkrát jsme si sáhli na dno, to ano. Vždycky jsme to ale překonali.

U každé nové desky je to složitější než předtím. Praktikujeme zvláštní systém. Když jdeme nahrávat, máme nápady na písničky natočené na diktafonu nebo telefonu. Celé písně ještě neexistují, vznikají teprve ve studiu. Od jiných kapel víme, že si třeba před nahráváním desky pořídí velmi dobré demosnímky a pak mají problém je kvalitativně překonat. My to děláme na koleni a baví nás, jak písničky vznikají, jak jejich počet narůstá a jak nás to inspiruje. Takový styl práce nám vyhovuje.

Šli jsme nahrávat s tím, že to bude naše desáté studiové album ke třicátému výročí. Proto jsme si řekli, že musíme natočit dobrou rockovou desku, na níž budou jenom písničky, které budou mít smysl.

Svůj systém práce jsme ale nezměnili, navíc jsme si za léta existence našli vlastní zvuk, kterému jsme se nechtěli zpronevěřit. Jednou, na albu Když chlapi tančí, jsme použili více elektroniky a nesetkalo se to u fanoušků s kladným ohlasem.

Mnoho muzikantů se tváří, že jsou tvrdí chlapi, ale ve skutečnosti je v nich hodně citlivosti. Ten text pro nás napsal zpěvák a kytarista Vypsané fixy Márdi. Poslal jsem mu nahrávku a připsal k tomu, že by se mi líbilo, kdyby napsal text o kraji, ze kterého pocházím. Jeho ta skladba nadchla, potom jsme si povídali o Beskydech a on napsal ten krásný text.

Já si vůbec myslím, že se texty na této desce povedly. Většinu jsem napsal já a v některých jsou obraty, na které jsem pyšný.

Protože ji pro nás napsal slovenský muzikant Peter Cmorik. Poznali jsme se při natáčení filmu Muzzikanti, pro který složil pár písniček.

Mně se jeho rukopis líbil a řekl jsem mu, že kdyby někdy napsal něco rockového, rádi bychom si to od něho vzali. A on nám jednu nabídl.

Později jsem ji poslouchal ve studiu a u místa pro kytarové sólo jsem dostal nápad, který jsem si nabroukal na diktafon. Teprve potom jsem vzal kytaru a podle toho broukání se sólo naučil.

Na jaře vyrazíme s kapelami Komunál a Booters na patnáctikoncertní Hard Werk Tour. Moc se na ně těšíme, protože byť hrajeme neustále, nikdy jsme to nepojímali jako turné. Teď ale máme masivní propagaci a vstupenky na koncerty se prodávají v celostátních sítích.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: