Článek
Knihu vydal Odeon v překladu Miroslava Jindry, který je za něj nominován na letošní Státní cenu, hvězdně obsazený film (Nicole Kidmanová, Julianne Mooreová a Meryl Streepová) zamíří příští týden do českých kin.
Pulitzerova cena i Faulknerova cena amerického PEN-klubu patří románu právem za neokázalé uvažování nad tím, co má v životě smysl a jak ho můžeme pochopit prostřednictvím literárního modernismu. Cunningham se hluboce klaní jeho představitelce Virginii Woolfové (ve filmu ji hraje Kidmanová, jenž za roli dostala Oscara) a její novele Paní Dallowayová (1925), která stejně jako Joyceův Odysseus zhustila život literární postavy do jediného dne a v něm zachytila melodii lidského nitra tak, jako by oficiálně odměřovaný čas byl jen sparingpartnerem našich vnitřních "dějin".
"Woolfová udělala s jazykem totéž co Jimi Hendrix s kytarou," vyznává se Cunningham, portrétující autorku se sebevražednými a lesbickými sklony coby umělkyni znalou své síly, a proplétá její letní den se dvěma dny mnohem mladších žen.
Ale ať už se v jeho próze píše rok 1923, 1952 či současnost, žádná z trojice hrdinek pasivně nečeká, čím ji co srazí, nýbrž perou se o štěstí složené z maličkostí. Tak malých, že to bude přinejlepším jen "tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme snili". Přijdou i černé chvíle, přesto doufáme, že těch blažených hodin nám osud rozdá co nejvíc.
Michael Cunningham: Hodiny, překlad Miroslav Jindra, Odeon, 192 stran