Rocker i politik Michael Kocáb

Sommerová ve filmu nabízí portrét hudebníka, politika i občanského aktivisty od klíčových momentů jeho dětství přes mládí a dospělost až ke zralému věku.

Výsledkem je portrét umělce a politika, který místo „nekompromisní zuřivosti“ starého rockera nabízí životní optimismus doprovázený sympatickou pokorou k úspěchům a sebeironickou reflexí vlastních chyb a omylů.

„Byl jsem vášnivý student, úplný fanatik. Když jsem osm hodin denně necvičil, byl jsem nervózní, že ze mě nic nebude,“ vzpomíná Kocáb na svá konzervatorní léta, kdy studoval hru na varhany tak urputně, že se dokonce za nocí vloupával do pražského Rudolfina, aby mohl cvičit – jinak k tomu nebylo dost příležitostí, aby to jeho touhu po studiu uspokojilo.

V témže Rudolfinu pak měl absolventský koncert a tím jeho kariéra varhaníka skončila.

Ještě v době studií založil poprvé skupinu Pražský výběr, která nebyla tehdejšímu režimu rozhodně vhod, ale řadu let byla trpěna, pak zakázaná, a po obnovení existuje dodnes.

Velký vliv měl na jeho hudební směřování Jiří Stivín. „Otevřel improvizační čakry a dal nám svobodu, o níž jsme na konzervatoři neměli tušení,“ vzpomínají s Ondřejem Soukupem během návštěvy u velkého jazzového hudebníka, multiinstrumentalisty a skladatele.

V roce 1982 byl Pražský výběr zakázán a ten zákaz trval pět let. Michael Kocáb ovšem nezahálel, skládal filmovou hudbu ke snímkům jako Prodavač humoru, Straka v hrsti, Zastihla mě noc, Vlčí bouda nebo Král zlodějů, za který byl oceněn Českým lvem.

Jeho nejvýznamnějším počinem na poli scénické hudby je balet Odysseus z roku 1986 pro Laternu magiku. Byla to mimořádná událost, kterou vytvořil Evald Schorm, Michal Horáček, Jindřich Smetana a kameraman Jaroslav Kučera na scéně slavného scénografa Josefa Svobody.

Nemalý prostor je ve filmu věnován Kocábově rodině, především jeho čtyřem dětem Natálii, Michaelovi mladšímu, Jessice a Davidovi. Jessica ve filmu říká, že jsou rodina velkých osobností a také spousty legrace. Ze záběrů a dialogů členů rodiny je patrný i Kocábův láskyplný vztah s matkou, o níž tvrdí, že by nejradši úplně všechny řídila.

„Jediný výdobytek, jediný bonus toho, že člověk žije sám jako kůl v plotě a nemá ženu, je to, že má svobodu. Se ženou přišly různé krásy života, ale také omezení: kde jsi, kdy přijdeš a tak dále. A od tebe já mám jen to omezení,“ říká s úsměvem matce, když mu vysvětluje, že potřebuje vědět právě to, kde syn je a kdy přijde, protože „co kdyby se něco stalo“.

V jinak otevřeném pohledu do Kocábova soukromí chybí jeho pětileté partnerské soužití s Lejlou Abbasovou, matkou jeho nejmladšího syna Davida. To proto, že se režisérka podle vlastních slov chtěla vyhnout bulvárnosti, která svého času vztah politika s tiskovou mluvčí provázela. Jinak se film ničemu, co Sommerovou zajímalo, nevyhýbá.

„Představa, že bych Olze Sommerové rozmlouval se dotýkat některých témat, by mě vedla k pochybnosti o vlastní integritě. Odpověděl jsem na všechny otázky a bylo jen na ní, co z toho do filmu dá,“ říká Kocáb.

Sommerová přiznává, že se nechala objektem svého filmu inspirovat: „Tím, že je Michal kreativní, přinášel při natáčení spoustu nápadů. Ve střižně to už byla moje práce, jak natočený materiál zakomponuji do tvaru, který je mým pohledem na Michalovu osobnost, na jeho občanské a politické angažmá, na muzikanta, který má záběr od vážné po rockovou hudbu. Nepopírám, že jsme někdy hledali kompromisy mezi mým a jeho názorem.“

S Michalem Horáčkem (a Petrem Hapkou) se Kocáb podílel na slavné desce V penzionu svět a s Horáčkem také na jaře 1989 založil iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami.

Jeho politická činnost po 17. listopadu pak ještě několik let pokračovala: Je jedním ze zakladatelů Občanského fóra, jako kooptovaný poslanec Federálního shromáždění ČSSR navrhl Václava Havla na prezidenta, řídil odsun sovětských vojsk z Československa.

V roce 2009 se stal ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny a později zmocněncem vlády pro lidská práva.

Tato závažnější vrstva dokumentu rozkrývá zdánlivě nesmiřitelné osobní polohy rockového hudebníka a umělce, který stále intenzivně tvoří a žije, a politika, který nekompromisně prosazuje svobodu, lidská práva a demokracii. Tím se ale paradoxně stává součástí establishmentu, proti kterému se musí vymezovat každý „poctivý rocker“.

Kocáb sám se však domnívá, že oním rockerem pořád zůstal. „Tím, že jsem se sám vyšachoval z vysoké politiky splněným slibem, že s posledním sovětským vojákem opustivším naše území odejdu z politiky i já, jsem se už v roce 1992 opět vrátil ke své rockerské podstatě.“

Byl pak sice deset let externím poradcem Václava Havla, ale přitom tvořil, a v letech 2009–2010 byl rok ministrem pro lidská práva, ale hned potom se opět vrátil k hudbě.

„V politice jsem prožíval podobný adrenalin jako při našich rockových vystoupeních a takové to usalašení ve funkci jsem nikdy nezažil,“ tvrdí Kocáb.

Olga Sommerová na filmu spolupracovala se svou dcerou Olgou Malířovou Špátovou, která vedle vlastní režijní tvorby pracovala jako kameramanka už na dvaceti matčiných filmech včetně dokumentů Věra 68 o gymnastce Věře Čáslavské, Magický hlas rebelky o zpěvačce Martě Kubišové, Červená o operní pěvkyni Soně Červené, a Lehce s životem se prát o divadelníku Jiřím Suchém.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina