Článek
Po celou sobotu pražilo slunce, a tak nebylo divu, že si vystupující na Rock for People scéně občas stěžovali na ostré světlo do očí a řešili to všelijak. Někteří častým občerstvováním, Sean Mackin z amerických Yellowcard saltem vzad a další třeba tím, že to prostě oznámili divákům.
Přestože hlavní hvězdy festivalu, skupiny Faith No More a Limp Bizkit, koncertovaly v pátek, i závěrečný den došlo na zajímavá vystoupení. Jedním z nich byl set Juliana Casablancase, jinak zpěváka slavných amerických The Strokes, a jeho kapely The Voidz. Představili psychedelickou rockovou tvorbu, která se svým zvukem vrátila do šedesátých let, a oni ji následovali svou vizáží. Byla v ní čistá energie, dynamické zvraty a pasáže, které byly doslova strhující, a to jak po stránce instrumentální, tak melodické. Rozhodně to byl jeden z nejlepších koncertů celého festivalu.
Britští Bastille jsou miláčky teenagerů, což se projevilo na tom, že do nočních hodin poněkud unavené publikum na ně zamířilo v hojném houfu a užívalo si výrazných melodických linek jejích písniček. Po čase to bylo sice trochu fádní, nicméně jako finální akt letošního ročníku Bastille obstáli.
Zábavný byl také melodický rock s přesahy k punku, který nabídli američtí Yellowcard. Jejich skladby jsou zapamatovatelné a melodicky nakažlivé, jejich výraz na pódiu byl jistý, a byť kapela funguje (s dvouletou pauzou) již od roku 1997, disponovala úctyhodným mladickým elánem. K přitažlivosti jejího soundu přispívaly i houslové party, které k němu stabilně patří.
Česká ekipa
Poslední festivalový den se na velkých pódiích vystřídalo i více českých skupin. Hned odpoledne roztančila diváky kapela Sto zvířat, která oslavuje pětadvacet let existence a v rámci velmi profesionálního a zábavného výkonu představili i dvě novinky z na září chystaného alba.
Plzeňská Znouzectnost se na festival vrátila po několikaleté pauze a přehrála písničky velmi syrově, přičemž bylo patrné, jak muzikanty po devětadvaceti letech existence stále baví koncertovat, komunikovat s diváky a klidně i vyprávět vtipy a zážitky.
David Koller se skupinou hráli písně z nového alba ČeskosLOVEnsko a tradičně i z repertoáru kapely Lucie, které je Koller členem, jeho syn Adam koncertním bubeníkem a baskytarista Marta Minárik v ní před lety také hrával. Odehráli dobrý festivalový set, který diváci kvitovali s povděkem a hojným zpěvem všech českých poprockových evergreenů, pod nimiž je Koller podepsán.
Vojtěch Dyk přijel s B-Side Bandem a swingovými úpravami klasických hitů i vlastními skladbami a společně posunuli festival mimo tradici. Bylo to osvěžení, za které byli diváci rádi. Navíc se Dyk představil jako sebejistý i výrazově hravý zpěvák a jeho doprovodná kapela jako parta znamenitých a sehraných muzikantů.
Naživo se v sobotu hrálo i na dalších čtyřech menších pódiích a publikum bylo evidentně spokojené s tímto rozšířeným doprovodným programem. Rock for People při svém vstupu do třetího existenčního desetiletí prokázal, že je i nadále životaschopný, a letošní zjevný záměr ubrat z honby za padesátitisícovou diváckou návštěvností a respektovat českou ekonomickou realitu se ukázal být rozumný. Pokud bude tato akce v budoucnu realizována pro počet diváků do třiceti tisíc, čekají ji ještě mnohé další ročníky.
Celkové hodnocení: 80%