Rock For People jako komplexní festival moderního střihu

Ovšem Rock For People je festival hudební, a proto jeho základ tkví v nabídce skupin či interpretů různých moderních žánrů. Říkáme-li moderní, myslíme soudobé oblíbené styly, kterými jsou hip hop, screamo, melodický punk rock nebo elektro. Ty tam jsou doby téměř kompletní přehlídky zasloužilých tuzemských rockových stálic.

Nedá se však říct, že by pořadatelé na domácí zapomínali. Třeba Hentai Corporation si svým živelným a syrovým rockovým projevem přízeň publika opravdu zasloužili. Vypsaná fixa? To už je festivalová stálice. Tentokrát přehrála fanouškům album Bestiálně šťastní z roku 2003.

Původní plán zahrát ho přesně podle bookletu zhatila maličkost. Kytarista a zpěvák Márdi si, jak se aspoň přiznal, položil stojan na seznam skladeb a jednu přehlédl. Takže kapela musela zaimprovizovat a zařadit píseň jinam, aby byla stopáž naplněna beze zbytku. Na závěr, do skladby Kostel Biohazard-McDonald, dokázala zapojit coby člena kapely také šéfa i spoluzakladatele přehlídky Michala Thomese. A to prosím pěkně po jedné jediné zkoušce.

Je potěšitelné, že velké zahraniční kapely nezapomínají na své vzory a skládají jim hold. Jako třeba hiphopová úderka Hollywood Undead. Ta ve své hudbě citovala Metallicu či Rammstein, zatímco multižánrový Machine Gun Kelly zase Verve.

Právě tento umělec by mohl být skvělým příkladem soudobého trendu fúzovat různé styly a míchat z nich vlastní amalgám. V jeho hudbě zněly tvrdý rap, melodické, skoro hardrockové vyhrávky (pomáhala mu v nich dlouhovlasá blonďatá kytaristka) i takřka hardcorové pasáže. Ukázal, že má i přehled o dění pod scénou. Když ochranka odváděla fotografy už po druhé skladbě z pitu (byť byly povolené tři), zavolal na ní, že mají nárok ještě na focení jedné skladby a nechal je vrátit zpět.

K modernímu hudebnímu trendu patří i propracovaná a svébytná pódiová prezentace. Třeba taková zpěvačka Ashnikko si vystačila se dvěma spolutanečnicemi, nicméně jejich gymnastické kreace by jim záviděla leckterá profesionální sportovkyně. Strhující projev měli také americko-kanadští Palaye Royale s výrazným vokalistou Remingtonem Leithem, který jako by se vyučil u Jima Morissona. Lezl na aparaturu, pak zase jako pes běžel po čtyřech koridorem pod scénou, a nakonec vnikl mezi rozdováděné fanoušky.

Vypracovanou vizuální složku měli i kanadští punkrockeři Billy Talent. I když tento styl je spojován spíše s intimním klubovým interiérem, kapela obrovské pódium ovládla s grácií. Velkou zásluhu na tom měl frontman Benjamin Kowalewicz, který táhl kapelu na ramenou bez okolků kupředu se zarputilostí hokejistů javorového listu.

Billy Talent ukázali, kam se až punkrocková hudba dá posunout a že i z původního stylu uzavřené subkultury se dá vytvořit pop rock fungující na velké scéně pro různorodé publikum.

To, že lidi festival baví, bylo patrné na každém kroku. V častých rozhovorech hodnotili jednotlivé interprety, řešili kvalitu zvuku, ale i drahotu občerstvení. A nejvíce skloňovali z harmonogramu sobotního programu jména kapel Papa Roach a While She Sleeps.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kusy Radosti - Vypsaná fixa, Hotel Kalifornia - Hollywood Undead, Mainstream Sellout - Machine Gun Kelly