Hlavní obsah

Robotická Elektrárna – digitální a ve 3D

Novinky, Alex Švamberk
Praha

Legendární německá elektronická kapela Kraftwerk (Elektrárna) vystoupila ve čtvrtek v karlínském Foru, kde nabídla průřez svou tvorbou od poloviny sedmdesátých let až po poslední desku Tour de France z roku 2003. Koncert skupiny, která nebývalou měrou ovlivnila zvuk elektronické pop-music, doprovázely videoprojekce ve 3D, které umocnily futuristický ráz koncertu.

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Kraftwerk v Praze

Článek

Vystoupení Kraftwerk bylo zcela vyprodané, což je celkem pochopitelné. Tvorba Kraftwerk z poloviny sedmdesátých let svým chladným zvukem i strojovými rytmy výraznou měrou ovlivnila elektronickou hudbou osmdesátých a devadesátých let a její vliv na této scéně je dodnes patrný. Ne že by byli Kraftwerk jedinými praotci techno scény, ale patří k těm nejvýznamnějším.

Koncert bohužel neukázal, kde se osobité pojetí souboru vzalo, protože byl podobně jako ten z roku 1991 pojat vizuálně velmi stroze. Členové skupiny si však uvědomili, že syntezátory představují zcela nové nástroje a hrát na ně jako na piano nebo na varhany je nesmysl. Naplno odhalili jejich zvukové možnosti.

Došlo jim, že použité oscilátory nikdy nebudou mít tak plný zvuk jako akustické nebo elektroakustické nástroje a udělali z toho přednost. Stejně tak si uvědomili možnosti prvních sekvencerů, které umožnily natvrdo naprogramovat jednoduché motivy a měnit u nich zvuk. Výsledek proto často působil jako hudba z raných sci-fi filmů, což byla jediná oblast, kde se syntezátory použily tímto způsobem.

Kapela říkala s nadsázkou, že hudbu u ní vytvářejí (ná)stroje, a ne členové sami, protože působili více jako programátoři a tvůrci zvuku než jako klasičtí hráči. Souviselo to i s image kapely od alba Mensch Maschine, kdy se stylizovali do role robotů s velmi úspornými pohyby, se syntetickými hlasy říkajícími vždy jen několik klíčových slov jako místa jaderných katastrof nebo důležité prvky pro úspěch cyklistů. Ve své době radikální, ale zcela odpovídající dnešní zrychlené době, kdy i hlášky jsou moc dlouhé.

Videoprojekce ve 3D

Tohoto způsobu prezentace se soubor drží nadále, jen při posledním turné už byly videoprojekce dotvářející písně ve 3D. Dojem by se dal označit jako jakési futuroretro (Tata Bojs prominou, že jsem si vypůjčil jejich novotvar), protože kapela používala hojně futuristických prvků jako ze sci-fi filmů a libovala si v opěvování techniky, rychlovlaků TEE i dálnic, ovšem dnes působí tyto vlaky z poloviny sedmdesátých let stejně jako mercedesy a Volkswageny Brouk pohybující se na těchto dálnicích jako silné retro.

K tomu ale měla skupina blízko už v sedmdesátých letech, jak ukázalo video k Das Modell se zrnitými záběry modelek nebo k skladbě Metropolis nazvané podle stejnojmenného expresionistického sci-fi filmu.

Koncert měl povedenou dramaturgii, úvod patřil přístupnějším skladbám z desky Computerwelt z roku 1981 (Nummern, Computerwelt, It´s More Fun to Compute a Computer Liebe), které už měly stavbu bližší dnešnímu pojetí elektronické hudby s výraznějším rytmem. Pak došlo na absolutní klasiku Die Mench-Maschine. Kromě titulní skladby z této asi nejlepší desky skupiny zazněly ještě Spacelab, ukazující zálibu skupiny ve sci-fi, i jediný hit, který se umístil na prvním místě singlového žebříčku, Das Modell, předznamenávající syntipop takových Eurythmics a tesknou Neonlicht.

Až pak došlo na radikálnější alba z poloviny sedmdesátých let, průlomový Autobahn, kde se objevují zvuky, které Ralf Hütter nahrával, když jel po dálnici ve svém VW. Poté zazněly skladby z alba Radio-Aktivität spojující téma rozhlasu a radiace, kde už byl rytmus méně taneční a zvuky kosmičtější.

V závěru pak došlo na Trans Europa Expres a několik skladeb z poslední desky Tour de France, které se objevily i v druhém přídavku. Došlo ale také na skladby z desky Electric Café, přičemž Musique Non Stop ukázala, že muzikanti nejsou na scéně jen jako loutky, i když kapela tvrdí, že jsou už více souborem pracujícím s obrazem. V závěru každý ukázal, co hraje a jak ovlivňuje zvuk, i když v takových Die Roboter bylo víceméně vše naprogramováno.

Vytýkat to kapele vzhledem k jejímu přístupu lze jen těžko. Mrzet může jen, že v kapele je už jen jediný ze dvou zakládajících členů – Ralf Hütterm –, protože Florian Schnieder odešel v roce 2008. U starších skladeb nepotěšila jejich aktualizace – teď nemyslím ani tak textovou, kdy byla v Radio-Aktivität použita i slova Černobyl a Fukušima, jako spíše větší sevřenost Autobahnu, kde mohly být ruchy výraznější. Ani to však moc neubírá na výjimečnosti koncertu mimořádného souboru.

Celkové hodnocení 90 %

Související témata:

Výběr článků

Načítám