Článek
Proč jste si vybral jako své hlavní téma akt?
Nejdřív jsem dělal asistenta u fotografů, kteří pracovali s ženami. Fotil jsem tedy také holky, až mi jeden fotograf řekl, že nemám téma. Téma je prý něco, co je v tobě, co uvnitř probublává, a když se mi líbí kluci, ať je tedy fotím. Mě to předtím nikdy nenapadlo, ale byla to pravda. Navíc tehdy, v šedesátých letech, nebyly fotky kluků běžné. Začal jsem tedy fotit svlečené kluky a v agentuře byli nadšení.
Přistupujete jinak k focení mužského a ženského modelu?
S holkami je větší trápení, protože se musí líčit a česat. Ale zase chtějí hned fotit. Kluky musíte víc ukecávat, chtějí dělat až za měsíc, až si v posilovně vyrýsují svaly. Modelky mi zase říkají, abych jim udělal větší pusu a menší zadek. Proces v obou konečných fázích je stejný, jen v prvním případě musím retušovat a ve druhém čekat.
Jak si své modely vybíráte?
Přes agenturu, které přesně řeknu, co chci. Vždy se snažím držet určité linie, které neopouštím. Takže řeknu, že třeba potřebuju deset dobře vyvinutých kluků od osmnácti do pětadvaceti, a v agentuře mi je seženou. Nemám čas shánět modely někde po diskotékách. Chci dělat hezké fotky, ne ty trendové, na nichž se lidi mačkají v autobuse nebo si píchají heroin.
V Čechách jsem problémy také neměl. Ale ne proto, že by Češi byli tolerantní. Jsou spíš ignoranti
Komunikujete s modelem při práci?
Většinou si udělám návrh, abych věděl, jak to bude vypadat. A modelům pak jasně řeknu, co potřebuju. Obvykle na ně nemluvím a oni jsou nervózní, protože nevědí, co se děje. Než vytříbená fotografická technika, jsou pro mě důležitější emoce.
Proto jsou některé vaše fotografie záměrně neostré?
U nás lidé řeknou, že je to neostré. Anglicky se tomu říká soft focus, tedy jemné ostření. Když fotím někomu zadek, ať mi nikdo neříká, jak ho mám dělat. Ostřím na oči a nos už je neostrý. Chvíli před smrtí se už nebudu měnit. Navíc když se na něco podíváte, tak to také hned není úplně ostré. Řeknu modelu, ať se uklidní a chvíli nedýchá, pak teprve udělám portrét. Obecně si myslím, že by se lidi měli zklidnit. Modely se potí a válí po sobě na zemi. Ale já chci, aby model jen stál, jako je tomu u klasických obrazů. Všechno, co je nádherné, trvá dlouho.
Vadí vám, když klient mluví do vaší práce?
Většinou moc nemluví. Díky zkušenosti vím, co chce. Navíc klient má vždy pravdu, takže to respektuji a řídím se jeho přáním.
Změnil se pohled veřejnosti na mužský akt?
To je různé. Žil jsem v New Yorku a tam žádné problémy nebyly. V jiných amerických státech by ale už být mohly. V Čechách jsem je také neměl. Ale ne proto, že by Češi byli tolerantní. Jsou spíš ignoranti.
Jak se vlastně rozezná umělecký akt od pornografie?
Myslím, že se to mění. Co bylo na začátku století pornografie, je dnes umění. Myslím ty černobílé fotky holek s kolem, velkým kloboukem i zadkem. Jeden fotograf aktů říkal: Když u toho mám erekci, je to porno, když ne, je to umění. Pro mě osobně je větší porno vraždění v televizi. Dnes se malé děti nemohou jít dívat na akty, ale v médiích je vražd i krve plno.