Článek
Ve svém posledním poetickém klipu V lese se svítí zvete lidi mezi stromy. Chodíte si do lesa takzvaně dobíjet baterky?
Návštěva lesa a volnější přírody vůbec je mojí potřebou, často se tam chodím přímo zachránit. Měl bych chodit častěji, než chodím. Mám v otázce správného hospodaření s energií vůči sobě dluhy a rozhodně nemohu jít příkladem, říkat zajímavosti nebo dávat dobré rady.
Z vaší hudby cítím něhu a klid. Vnímáte, že dnešní lidé potřebují hlavně uklidnit?
Omlouvám se, dělám písničky nejprve pro sebe a k výsledné podobě se dostávám prostřednictvím opakovaného zkoumání účinku zas jen na sobě. Nedokázal bych to dělat jinak, třeba s představou, že mám někoho vystresovaného uklidnit nebo nedomazleného domazlit.
Posluchači sloužím až tehdy, když sám odhalí, že s ním písničky uvnitř pracují a působí mu tajemné blaho. Výsledkem krocení mých hlubinných témat je přivolávání neznámých spřízněnců. To volání ale určitě směřuje ke kráse duší, to ano.
Jak poznáte, že je písnička dobrá? Reakce fandů, vnitřní pocit či něco jiného?
Opět se řídím osobním zážitkem. Když je píseň hotová, tak musí být dobrá, jinak bych ji nemohl pustit. Pokud jsem u cíle, poznám to – písnička to poví sama, že už nechce na sobě nic měnit. A od toho okamžiku už nemám dokonce ani pochybnosti.
Robert Nebřenský (uprostřed) se skupinou Vltava
Přes veškerou důvěru ve své vnitřní měřáčky se to však někdy nepovede, mýlím se, a to se pozná ve zkušebně nebo nejpozději ve studiu, že jsem držel při životě kobylu, která nechce běhat.
Čtete recenze?
Recenze čtu, a přestože si nemohu stěžovat na nedostatek pochvalných vyjádření, tak toho pak spíše lituji. Vzácné výjimky ale existují! Výjimky, kde se spojí kontextuální znalost se schopností vnímat a pochopit věc do hloubky.
Zvláštním způsobem spojujete humor a těžký stesk. Jste v jádru melancholik, nebo je to trochu i umělecký postup?
Nevím, co jsem v jádru, ale hraji s kartami, jaké jsem dostal. K rozjásanému optimismu mám asi daleko. Jedno přesvědčení ale chovám, a to je, že krása musí bolet, že musí mít drápky. Tohle vyvažování potřebuji vnímat, aby byly písničky dospělé.
Vaše básnivé texty jsou tak propracované, že by mohly vycházet knižně. Píšete je předem, nebo na hotovou hudbu?
Začínám slovním spojením, které je pak často roznětkou k veškerému dalšímu dění. Něco, nebo nejlépe všechno, musí být skryto už v tom počátku. Než je text celý dokončený, většinou už se sám naohýbá do své melodie.
Češtině ohledně frázování moc neporoučím, je lepší ji poslechnout. Asi třikrát v životě jsem se pokoušel na svoji hotovou melodii dopsat text, ale nešlo mi to, bylo to trapně usnažené.
Robert Nebřenský
Umíte propojit více stylů. Když jste začínal s kytarou, kdo byl vaším idolem?
Prvním kytarovým idolem byl jistě Jimmy Page z Led Zeppelin. Nikdy jsem se ale nepokoušel jeho hru napodobit jakož ani hru nikoho dalšího. Jediným idolem, kterému jsem se chtěl aktivně přiblížit, byl Django Reinhardt. Nějakou dobu jsem se snažil naučit hrát gypsy jazz a osvojit si Djangovy fígle. Podotýkám, že se mi to nepodařilo.
Následuje plejáda jazzových i rockových kytaristů a nejjasněji mezi nimi září Jeff Beck! Důvody mého obdivu přesahují racionální zhodnocení. U mě vítězí emoce. Energie, poezie a sex appeal. A pak je tu ten člověk… Potřebuji, aby mi jeho vyzařování bylo nějakým způsobem příjemné, aby se mi líbil.
Pokud je řeč o propojování stylů, stojí za ním kolektivní um kapely, hráčské a aranžérské dovednosti jednotlivých členů. Já jsem sice pan Vltava, ale skupina Vltava jsou oni – ti, co stojí při mně a za klávesami.
V úterý 6. června se máte účastnit akce Duo Modřanka v pražském Jazz Docku, kde se parodují laciné, takzvaně samohrajkové kapely. Co nám zazpíváte?
Budou to dvě známější, jednoduché písně z repertoáru skupiny Vltava – Já už dělat nebudu a Bezvadnej chlap. Rozhodl jsem se pro ně následkem rozhovoru s Matějem Belkem, který mi popsal, jak akce asi vypadá a jaké písně ze svého repertoáru volili moji kolegové předchůdci.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Náklad štěstí - Vltava [7CD], Šťastnej jako trám - Vltava [CD], Marx, Engels, Beatles - Vltava [CD]