Článek
Celkově zní album dost depresivně. Byl to záměr?
Máte pravdu, může se zdát depresivní. Záměr to ale nebyl. Tím bývají v prvním plánu texty Petera Uličného. Když se s nimi ztotožním a akceptuji je, posunu je skladateli. Teprve pak se narodí adekvátní písničky.
Ondřej Brzobohatý je autor, který nechá texty pořádně uležet a důsledně se s nimi seznámí. Po tomto procesu vznikly pro nové album písničky, které ve výsledku působí trochu negativně. Když jsem si je ale vícekrát vyslechl, neměl jsem pocit, že je to depresivní deska.
V čem je jejich pozitivní rozměr?
Pasáže, v nichž cítím naději a pozitivno, jsou pro mě všechny hudební plochy, které Ondřej napsal. Jsou tak krásné, že vůbec nemám pocit, že bych je měl brát jako negativní.
S Ondřejem Brzobohatým jste spolupracoval už na svém albu 55, které vyšlo v roce 2016. Vzpomenete si, v jaké fázi jste si oblíbil jeho rukopis?
Přemýšlel jsem o tom, že k napsání písní na album 55 oslovím více autorů. Jenže jsem si vzpomněl na to, co se mi stalo před mnoha lety se slovenským skladatelem Jarem Filipem. Dal jsem mu ke zhudebnění šest textů a řekl, že jich mám doma ještě šedesát. On mi na to odpověděl, že je mu líto, že mu nedůvěřuju, protože kdyby to tak nebylo, svěřil bych mu i všechny ostatní texty.
A tak jsem dal Ondřejovi ke zpracování všechny, které jsem pro album 55 měl, a byl jsem zvědavý, jak to dopadne. A ono to dopadlo výborně.
No a přesně to samé se stalo nyní, při psaní písniček pro album Čierna labuť biela vrana. Stejně jako tehdy, i nyní Ondřej zhudebnil všechny texty naprosto úžasně a já z toho mám dobrou náladu.
Brzobohatý je o dvaadvacet let mladší než vy. Přináší vám to něco do vašeho vnímání hudby?
Musím přiznat, že tyto generační záležitosti neberu vůbec v potaz. Když jsem například před lety pracoval s Ivanem Táslerem z kapely IMT Smile, který je také o generaci mladší, neměl jsem ani na okamžik pocit, že je to na výsledku jakkoli znát. S Ondřejem mám vztah naprosto stejný.
Platí takový přístup i ve vašem osobním životě?
Platí. Je mi zcela lhostejné, kdo zastupuje jakou generaci. Jde jen o to, jestli si rozumíme, anebo ne. Nikdy mi nezáleželo na věku člověka, s nímž jsem pracoval nebo hovořil, nýbrž na informacích, které od něj dostávám.
Z jakého období jsou texty Petra Uličného, které Brzobohatý na novou desku zhudebnil?
Na to je zajímavá odpověď, protože album Čierna labuť biela vrana vzniklo ještě předtím, než vyšla má předcházející deska Hodina medzi psom a vlkom. Vůbec mi to dojem z nich nekazí a ani mezi nimi nepociťuji časový odstup. Takže texty na desce Čierna labuť biela vrana jsou starší než texty na albu Hodina medzi psom a vlkom.
Richard Müller
Proč nevyšlo album Čierna labuť biela vrana dříve?
Možná proto, že jsem si řekl, že bych si rád nahrál album se svými písněmi. Navíc jsem našel fotografii, na které držím v náruči psa, a přišlo mi to skvělé na obal. Připadlo mi, že je to dobrý fór, a tak jsem si s tou deskou pospíšil a Čierná labuť biela vrana musela chvíli počkat.
Proč jste na nové album nenapsal sám nějakou hudbu nebo text?
Zaprvé kvůli tomu, že když jsme se začali bavit o jeho vydání, bylo už dávno hotové, a to s jiným konceptem. A zadruhé proto, že by mi připadalo nešťastné cpát do Ondřejových a Peterových písniček nějaké své.
Skládáte si hudbu takzvaně do šuplíku?
Ne, tvořím nárazově. Vždy, když je potřeba.
Které ze svých alb máte nejraději?
Vždycky to poslední.
A které nejvíce prospělo vaší kariéře?
Je to shodou okolností album, jež se vůbec netýká mé produkce. Jmenuje se V penzionu svět, vyšlo v roce 1988 a natočili ho s několika zpěváky Petr Hapka a Michal Horáček. Byl jsem přizván ke spolupráci a mohl na ně nazpívat písničky, které se později staly hity. Také jsem se při té práci dostal k jiné hudbě než té běžné popové.
Utíkání od takzvaného běžného popu vám ale není cizí, že?
Není. Rád v hudbě jdu tam, kam se mi chce. Nedovedu si představit, že bych se během své kariéry pohyboval jen v jednom ranku. Jediné omezení cítím ve svém malém talentu a někdy i financích.
Pokaždé je to ale otázka náhod. Záměrně nikdy žádný stylový odkrok nedělám. Miluju jazz. Neodkážu si ale představit, že bych někdy nahrál jazzové album. To, co jsem si chtěl vyzkoušet, jsem vždy udělal.
Dostáváte nabídky k tomu, abyste pro někoho někdy něco napsal?
Občas se nějaká vyskytne, ale že bych nedokázal nátlaku a nabídkám odolávat, to se nedá říct.
Co vás teď naplňuje?
Rád se dívám na filmy, ale hlavně je to muzika. Ta je na prvním místě. Jsem její velký posluchač, dnes a denně ji poslouchám v podobě různých žánrů a mám z toho ohromnou radost.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Čierna labuť, biela vrana - Richard Müller, 55 - Richard Müller, Hodina medzi psom a vlkom - Richard Müller
