Richard Müller: O ničem takovém bych si ani nedovolil snít

Z desky "44" budeme hrát pět písniček. Dalších patnáct bude průřezem dvaadvaceti let, během nichž se touto profesí živím. Přiznám se, že mi vždy záleželo na tom, aby koncertní verze skladeb vypadaly jinak než albové.

Možná to publikum tak nadšeně nepřijímá, protože si třeba chce poslechnout písničky v úpravách, které důvěrně zná. Já ho ale považuji za vyspělé a intelektuálně zdatné a jsem přesvědčen, že každý z diváků bude umět ocenit to, že se skladby někam posunuly. Přiznám se upřímně, že se těším na každého jednotlivého diváka, protože je to zázrak.

Uvědomte si, že žádné takové hudební spojení se v československé pop music nikdy předtím nesešlo a velmi pochybuji o tom, že se to v budoucnu stane.

Ne, nesplnil, protože o něčem takovém bych si nikdy v životě snít nedovolil.

Mám možnost hrát s těmi nejlepšími na světě a podle toho to vypadá. Základní rozdíl mezi nahráváním mého posledního alba "44" a koncerty je, že desku jsme točili postupně, každý muzikant přišel do studia v jiném čase, ovšem na koncertech hrajeme společně. Přibyl klávesista, kterého vybral Hiram Bullock. Jmenuje se Clifford Carter a je fantastický.

Objeví se tam nejspíš producent alba Henrich Leško. Je něco jako nehrající kapitán. Řídí zkoušky, neboť má angličtina by nám v komunikaci jen ubírala čas a energii.

To mají na starost speciální agentury, ovšem pokud vím, požadavky muzikantů nejsou nijak nadstandardní. Ani se mi nezdá, že by u nich fungovaly hvězdné manýry. Má komunikace s nimi je vyloženě na přátelské úrovni, trávíme spolu s výjimkou noci všechen čas. Noc máme každý pro sebe, protože ani jeden z nás už není rocker v pravém smyslu slova. Je to taková nenucená a z mého pohledu velmi spontánní kamarádská party.

Nic konkrétního nedomlouváme, jelikož by to nebylo k věci. Obsah dalších desek už mám promyšlený a vím, že se budu ubírat jiným směrem. A kdyby se něco změnilo, technika je dnes tak mocná, že spojit se s někým na druhém konci světa je otázka sekund.