Richard Müller: Krutý text o tátovi napsat nemůžu

Kdysi jsem byl její fanatický pasivní fanoušek, tedy posluchač. Za komunismu se desky těžko sháněly, takže když někdo něco přinesl a já si to třeba mohl nahrát, byl jsem naprosto nadšen. Tenhle stav mě provázel velmi dlouho. V poslední době se u mě ale najednou dostavil pocit, že v nových lidech na hudební scéně už nemám takový přehled.

Jsou to povětšinou projekty, které se prezentují takzvanými moderními videoklipy a novými formami propagace. Snažím se být otevřený, ale tohle do mě nevstupuje zcela přirozeně. Když si poněkolikáté poslechnu alba Led Zeppelin, Deep Purple nebo jiné kousky z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ptám se, zda zůstanou mými favority navždy.

Zatím ne. Vím jen, že dnes s určitým polopocitem nedůvěry přistupuju k člověku, který za mnou přijde a řekne mi, abych si něco poslechl, protože to teď frčí. Poslechnu si to, ale v zásadě se nikdy moc daleko nedostanu. Je to můj problém, mám mít o hudbě přehled sám sebou iniciovaný, a tak to nikomu nevytýkám.

Jen mi připadá, jako by hudba dnes nebyla už o tom, o čem byla v pětašedesátém roce. Navíc má malou perspektivu vrátit se do původních kolejí. Než Frank Zappa zemřel, řekl, že když hudebníci vyjdou od kadeřníka, někdy si najdou i čas zastavit se ve studiu. Cítím to podobně.

Stejné lidi, které jsem obdivoval v mládí. Erika Claptona mám například rád stále stejně, několikrát jsem byl na jeho koncertě. Nedávno jsem byl nadšen z vystoupení Sade v Praze, ve Vídni mě nadchl Elton John. Hrál ve sportovní hale sám na klavír a zpíval. Trvalo to dvě a půl hodiny a bylo to obdivuhodné už jenom s ohledem na jeho kondici.

Pokud ano, bude muset být poměrně originální, aby z toho nakonec nebyl kýč. Ano, myslím si, že písnička vznikne. Na druhou stranu je ovšem fakt, že za těch třicet let s hudbou jsem měl k dispozici dvacet roků na to, abych napsal písničku o svém otci.

Nikdy se mi to nepodařilo, ačkoli při vzniku každé desky jsem začal text na to téma psát. Vždycky mi však přišel nepatřičný a krutý. Udělali jsme si hodně zlého, ale krutý text o tátovi napsat nemůžu. Podle mě se to ani nesmí.

Mám s tím velký problém. Rok co rok čekám, a je to čím dál tím bolestivější, na odpoledne nebo podvečer, kdy na mě něco nedefinovatelného sedne, a já za dvě hodiny napíšu dvanáct textů, které mě budou těšit nejenom v tu chvíli, ale i druhý den. Přesně takhle vznikly texty na mé loňské album Ešte. Myslím si, že po textové stránce je to jedna z mých nejpovedenějších desek.

Nenapsal jsem ani čárku. Musí se sejít spousta věcí, aby to šlo. Když se to ale povede, lze napsat i dva texty najednou.

Velmi zajímavý osud má písnička Klid, mír a pokora. Text vznikl před deseti lety pro Henricha Leška, o němž jsem byl přesvědčen, že skladbu napíše přesně tak, jak jsem si představoval. To se mu podařilo a vznikl tak duet pro mě a Ivu Bittovou. Když jsme skladbu začali konečně pomalu realizovat, s Ivou jsme se nepohodli a autor hudby svou práci odmítl pustit. Já si ale ten text nedovedl představit s jinou melodií.

Dva roky se nic nedělo a pak mě napadlo, že by bylo skvělé, kdyby tu písničku zpívala Tereza Kerndlová. Poslal jsem jí demosnímek s původní hudbou, ona se skladbu naučila a zase byl několik roků klid. Později se u Ivana Táslera ve studiu nacházel písničkář Xindl X, který si všiml textu ležícího na stole. Vzal ho a spontánně k němu složil hudbu. Tu si nahrál do telefonu, takže novou verzi té písně jsem poprvé slyšel z telefonu. Okamžitě jsem se do ní ale zamiloval a nakonec to dopadlo tak, že jsme písničku s Terezou nazpívali na album Ešte.

Když loňské turné skončilo, začali se spontánně ozývat pořadatelé s tím, že by měli o stejný koncert zájem. My tu kapitolu už měli dávno uzavřenou, ale když už pořadatelů bylo zhruba dvacet, řekli jsme si, že by byla škoda nevyjít jim vstříc.

Připravili jsme tedy turné, na kterém budeme, s výjimkou Prahy a Bratislavy, hrát ve městech, kde jsme ještě s tímto akustickým koncertem nebyli. Chtěl bych malinko změnit repertoár, rád bych zpíval jednu nebo dvě písničky z nové desky Ešte. Jinak ale bude koncert shodný s tím, co jsme hráli loni.