Článek
Album Eště je samozřejmě opět depresivní a mlžné, spíše pomalé. Od Richarda ani není možné čekat něco jiného a ta poloha mu sluší. Brouká o utíkajícím čase, partnerském životě a o tom, kam se řítí lidstvo. Snad ještě není pozdě, zpívá. Dál hledá klid a mír v duši.
“Láska pravda a čest, i když se to občas nedá snést,” je jeden z nejhezčích veršů. A jestli se taky někdy v duchu ptáte, proč je ten Müller tak smutný, na konci desky na to jako básník sám odpovídá: "Zpívá smutné písně pro radost... Veselé jsou mu těsné."
Ty jeho mají obsah, jsou rytmicky i aranžérsky pestré, báječně odzpívané. Album by aspirovalo na hodnocení 99 % nebýt jednoho průšvihu, což je elektronická píseň Zbabraný život. Taneční rytmus by se dal snést, zvlášť, když je celá deska tak rozmanitá, ale mimořádně hnusně zkreslený Müllerův hlas představuje samoúčelné bizáro za hranicí smysluplného experimentu.