Článek
Dosud největšího věhlasu se mu dostalo s rolí univerzitního profesora v dramatu Nezvaný host (2007), za kterou byl nominován na Oscara. Na letošním festivalu nezávislého filmu Off Plus Camera v Krakově patřil k největším hvězdám.
Natáčel jste s Woodym Allenem, Sydneym Pollackem nebo bratry Coenovými, hrál jste s Bradem Pittem nebo Johnnym Deppem. Jak se vám s nimi spolupracovalo, jací jsou?
Mám rád ten typ režisérů, kteří se nezaměřují jen na jednu věc, na jeden detail, ale mají vizi a za tou jdou. A ti režiséři, které jste vyjmenovala, takto pracují, vidí celek a zároveň chtějí vidět váš přínos jako herce. Sydneyho Pollacka jsem si obzvlášť vážil, miloval herce a rozuměl jim, protože sám hercem byl a myslel jako my. Bratři Coenovi jsou jako jedno tělo, jsou velmi zábavní, ale tiší stejně jako Brad Pitt nebo Johnny Depp. Ten je sladký introvert.
A jaký jste vy? Působíte trochu rezervovaně.
Myslím, že jsem na tom stejně jako oni. Vyrůstal jsem jako jedináček, takže jsem byl věčně sám, a to je také jeden z důvodů, proč jsem se stal hercem. Jsem docela konzervativní člověk, nejraději jsem se svou ženou, s níž jsem ženatý 42 let, a s našimi dvěma dětmi. A také velmi rád trávím čas s ostatními herci.
Existuje vůbec něco jako typická charakteristika amerického hollywoodského herce?
Ano, jak jsem řekl, většina z nich je velmi introvertní. Herectví je něco jako naše šance a prostředek se projevit – já nemůžu být spisovatel, neumím zpívat ani malovat a právě můj způsob vyjadřování je skrze postavy a jejich příběhy. Herectví je možnost, jak být někým úplně jiným, i když všechno musí jít přirozeně z vás samých. Herecké umění tkví v tom, jestli vám to nakonec diváci uvěří. A největší úspěch pro mě je, když to, co bylo ve mně, se také promítlo do diváka – že jsme se nakonec spojili.
To je také mistrovství režisérů, kteří umějí v hercích otevřít jejich dosud nepoznané hlubiny osobnosti. Kdybyste si mohl vybrat, s jakým režisérem byste chtěl pracovat?
Jednou bych chtěl něco natočit se Stevenem Spielbergem, protože je to podle mě jeden z nejlepších filmových vypravěčů. Změnil filmové uvažování a jako filmař sám extrémně vyrostl – vždyť je autorem excelentních snímků jako Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana, což je tak vynikající příběh, že když se na něj díváte, každý musí pochopit, co je válka zač. Kolik filmů tohle dokáže?
Setkal jste se někdy s Milošem Formanem?
Ne, ale setkal jsem se během natáčení jednoho televizního filmu ve štábu s lidmi, kteří byli z České republiky. Byli to brilantní profíci. Formana osobně neznám, ale potkal jsem se s Frankem Danielem (František Daniel, režisér, producent i scenárista, který z Československa emigroval v roce 1969 do USA, pozn. red.), což byl velký Formanův přítel.
Rozjížděl filmovou školu na Columbia University a s Robertem Redfordem Sundance Institute. Od něj jsem se naučil mnohem víc o filmu než od kohokoli jiného, povídali jsme si třeba o vnímání filmového jazyka. V mých začátcích byl pro mě velmi důležitý.
Už dříve jste řekl, že vás na herectví láká cikánský způsob života, což může být zároveň pro mnohé velmi náročné a omezující. Proč máte tak rád nejistotu?
Já ani nevím, mám rád dobrodružství a výzvy, nevědomí, co přijde zítra, to, že se jednoho dne vzbudím a Tom McCarthy (režisér Nezvaného hosta, pozn. red.) mi zavolá, že pro mě napsal další film. Jindy se zase vzbudíte a nikdo vám nezavolá, ale důležité je vědomí, že vás něco takového může opět potkat. Nenávidím plánování, těším se, že přede mnou leží obrovské překvapení, dárek v krabici, ve které samozřejmě častokrát něco pěkně zapáchá, nebo naopak nic není.
Nezvaný host pro vás znamenal velký průlom, byla to vaše první velká role, na které stojí celý film. Získal jste za ni několik cen včetně nominace na Oscara. Jak jste se s režisérem a zároveň hercem Thomasem McCartnym poznali?
Znám Toma dlouho, protože máme stejného agenta. Jednou jsme natáčeli v Los Angeles dva úplně odlišné filmy, ale bydleli jsme ve stejném hotelu. Společně jsme šli na večeři, dlouho jsme si povídali a za nějaký čas mi zavolal, že pro mě napsal tuhle roli. Když jsem dočetl scénář, dal jsem jej manželce, což obvykle nedělám, a zeptal se jí, jestli si taky myslí, že je to tak dobré. A ona souhlasila. Tom mi zavolal, jestli to beru, a já mu na to řekl, že jestli mě do toho obsadí, nikdo mu na to nedá peníze... Jak vidíte, nakonec se to podařilo.
Žijete v Rhode Islandu a nejste úplně součástí hollywoodského kolotoče. Nelitujete, že stojíte trochu opodál?
Já bych neměnil, mám rád svůj život takový, jaký je. Být hercem je lepší než pracovat, je to privilegium, je to umění. Člověk si musí uvědomit, kde chce stát a jak chce žít, přitom řada lidí je velmi nešťastná z toho, že nenašli své místo, ani nejsou spokojeni s tím, co mají, protože pořád chtějí víc – ale ne všichni můžeme být Tom Cruise a jemu podobní. Stále hledám další zajímavou příležitost a nejsem zklamaný, pokud ji nenajdu hned. Zejména po hlavní roli v Nezvaném hostu se dívám po těch, které mají společenský přesah.
Co si myslíte o současné americké kinematografii?
Že ji dělá velké množství kreativních, inteligentních a velmi talentovaných lidí, kteří se snaží vyprávět příběhy. Někdo více pro peníze než pro cokoli jiného, jiný zase z čisté lásky k řemeslu a umění. A stejně jako v jiných profesích i tady potkáte lidi, které nemůžete ani vystát.
