Článek
Jak vás napadlo napsat dětskou knížku?
Všechno to začalo vývojem seriálu pro děti. Asi před pěti lety mě oslovil producent Michal Podhradský z Animation People s tím, že hledá autora, který by pro něj vymyslel edukativní, ale zároveň akční a dějový animovaný seriál, ve kterém by se děti dozvěděly, jak funguje dnešní svět. Podobně jako v oblíbených encyklopediích Už vím proč. Dříve jsme spolu pracovali na dokumentech, ale animovaný film, který miluji, jsem zatím nedělala. Vždycky jsem si to chtěla zkusit, a tak jsem nabídku přijala.
Dostala jste přesnější zadání?
Bylo to na mně. Využít koncept základních prvků mě napadlo docela obyčejně u nás na zahradě. Dívala jsem se kolem sebe a vnímala, jak to všechno fouká a svítí. Vzpomněla jsem si přitom na stařičký koncept čtyř zemských elementů, zemi, vodu, vzduch a světlo neboli slunce, někdy i oheň...
Takový koncept měla a má v určitých malých obměnách vlastně každá kultura napříč světem i dějinami. Začala jsem si Elementy rozpracovávat, a nakonec jsem k nim připsala i hlavní postavu uličnické Julie, kolem které se to tak trošku všechno točí.
Čím vás koncept zaujal?
Mimo jiné tím, že je srozumitelný všude ve světě bez vysvětlování. Dnes se totiž animované filmy neprodukují v rámci jednoho státu, určitě ne u nás v Evropě. Projekty, které nemají mezinárodní potenciál, nemají šanci na realizaci. Producenty nebudou zajímat.
Jak jste se dostala od námětu na seriál ke knížce?
Nejprve jsem napsala pilotní scénář příběhu Dobrodružství v potrubí, který je o zdánlivě obyčejné věci, o vodě. Ten otvírá i knihu Elementi. Nato jsme s producentem a výtvarnicí Jitkou Petrovou začali pracovat na vizuální podobě Elementů. Ve stejné době se začal v České televizi realizovat můj formát Dovolená v protektorátu, na který jsem v podstatě plynule navázala s Dovolenou v éře páry. Ale kdykoli byla chvíle, pracovala jsem i na Elementech.
Dovoleným jsem dala tolik energie, že jsem si po nich potřebovala dát pauzu. A tehdy jsem se rozhodla, že napíšu o elementech knížku. Stejně jsem chtěla ještě zapracovat na postavách a jejich vztazích, rozmyslet si, kam přesně se bude seriál ubírat. To se udělá nejlíp, když napíšete pár epizod. Psát knížku, která má šanci na dřívější realizaci než film, je také samozřejmě lákavější než psát scénář do šuplíku.
Její hrdinkou je sedmiletá Julie. Jmenuje se stejně jako vaše dcera. Je to náhoda?
Je pravda, že jsem si vlastní dítě vypůjčila jako předobraz své literární postavy. Tale naštěstí pak začala žít i vlastním životem.
Co má s vaší hrdinkou společného?
Také je lehce hubatá a hodně zvídavá, nespokojí se jen tak s nějakou odpovědí. A pořád má svoji hlavu. Od mé Julie jsem také odposlouchala jazyk dnešních školáků, pohrála jsem si s ním a právě to, jak Julie mluví, je podle reakcí čtenářů jeden z největších „taháků“ knihy.
Jak daleko jsou přípravy seriálu?
Během posledních let jsme na něm dost zapracovali. Michal Podhradský s Elementy zřetelně směřuje do zahraničí. Už jsme projekt prezentovali na několika mezinárodních fórech, třeba na Production Animation Days ve Stuttgartu. Konzultovali jsme to s velkými světovými producenty, třeba s BBC, s veřejnoprávními i komerčními.
Uspěli jste?
Zdá se, že ano. Potěšilo mě, že náš nápad producenty oslovuje. Teď se připravuje trailer a s ním nás čeká další kolo mezinárodních prezentací. Animované věci jsou relativně drahé. Když pominu obrovská světová studia, tady v Evropě se většina tvůrců a producentů přiklání ke spolupráci a koprodukci. To také znamená, že svět animovaného filmu je taková mezinárodní a velmi inspirativní rodina. A to se mi líbí.
Svým charakterem by se Elementi asi vyjímali i na našem veřejnoprávním Déčku.
Také si myslím. Jednání s ČT a dalšími koproducenty je ale v rukou producenta, ne mých.
Vraťme se ještě k vašemu novému televiznímu formátu. Zmínila jste, že pocity po odvysílání Dovolené v éře páry nebyly euforické, jak by se dalo čekat. Co se stalo?
Stříhala jsem ji téměř rok. Dramaturgicky a technologicky to bylo složitější než u hraných seriálů. Byla jsem opravdu vyčerpaná.
Ale vyplatilo se to, ne? Sledovanost měl slušnou a divákům se líbil.
Ano, pozornosti médií i diváků jsem si opravdu užila dost. O Dovolené v protektorátu vyšly články ve všech významných světových médiích včetně New York Times, Variety, byla jsem v celosvětovém vysílání rozhlasového BBC World Service. Autoři poměrně důkladně projekt analyzovali a rozebírali.
Ale u veřejnoprávní televize přece není až tak důležité, jakou má pořad sledovanost, důležitá je jeho kvalita. Pokud jde o mě, vždy budu usilovat o vytvoření diváckého a zároveň kvalitního díla.
Zora Cejnková
Proč jste si pro druhý projekt vybrala devatenácté století?
Mohli jsme samozřejmě zůstat u dvacátého století, které je na velké události bohaté. Ale chtěla jsem udělat něco hodně odlišného. Vždy jsem milovala verneovky, vyrostla jsem na nich. Fascinovaly mě tehdejší vynálezy i pozitivismus, nezlomné přesvědčení, že lidstvo je na svém vrcholu.
V naší zemi to bylo zároveň století velkých společenských přerodů. V jeho poslední třetině leží počátek dnešního moderního českého národa, a právě tahle jeho část nás také definovala jako průmyslovou zemi. Z tohoto základu jsme žili posledních sto let. Přišlo mi to jako zajímavé i dějově bohaté období.
Když jste se pustila do vývoje animovaného filmu, znamená to, že k vymýšlení nových formátů se už nevrátíte?
Právě naopak, začalo mě to ohromně bavit. Konkrétně kombinovat fiction, hraný svět se světem reálným. V České televizi jsem dokonce nedávno odevzdala další nový formát, dokufantasy. Jenže teď o tom nemůžu nic říct. Podepsala jsem smlouvu a nejsem oprávněná nic zveřejňovat.
Může se vám hodit na Zboží.cz: