Článek
Muzikál vychází z písniček Waldemara Matušky. Vypráví také o něm?
Ne, nechtěli jsme vytvořit životopisný muzikál. Při psaní scénáře jsem použil podobný klíč jako u filmových Rebelů, kdy jsme si s Filipem Renčem vytipovali písničky ze šedesátých let, na které jsme pak vymysleli příběh. Pak jsem napsal libreto pro divadelní Rebely, a tak v roce 2003 vznikl první český hit muzikál, který jsme hráli právě v Divadle Broadway.
Jakým způsobem Matuškovy písničky v příběhu fungují?
Když jsem si poslechl téměř celý Matuškův repertoár, uvědomil jsem si, že většina písní je sólová. Co s tím v muzikálu? Nejprve jsem se pokusil vymyslet příběh tak, aby se zdálo, že písně jsou složeny přímo pro náš muzikál, že jsou logickou součástí děje. A pak jsem texty začal rozhazovat mezi postavy, takže začaly vznikat duety, přidal jsem sbory, některé písně jsme zkrátili, jsou připomenuty třeba jen jednou slokou.
Slovy Karla Svobody by to tedy neměl být písničkál, v němž by se pouze jako na koncertu řetězily zpěvákovy hity, ale opravdový muzikál, jehož příběh podléhá zákonům stavby dramatického díla.
Anonce Lásky nebeské mluví o zamilované duchařské komedii. V příběhu vystupuje mladík, který se po smrtelné autonehodě vrátí na zem. Není to v době, kdy lidé slyší o smrti každý den, trochu odrazující?
Já bych kladl důraz na slovo zamilovaná. Je to romantická komedie o nezvyklém milostném trojúhelníku, v němž jeden je duch. Vysokoškolák, který se vlastní hloupostí připravil o život, uzavře smlouvu s Bohem, že se vrátí na svět, aby se postaral o své nejbližší, otce, bratra a svou dívku, a odčinil to, co jim svou smrtí provedl.
Paradoxně začne v mnohém chápat život až po své smrti. Téma smrti je tedy jen záminkou k rozehrání místy až dojemné komedie, která chce lidi především pobavit.
Jak si s hudbou Matuškových písní rozumí mladí herci?
Až překvapivě dobře, i když je to hudba mého, nikoli jejich mládí. Občas mě při zkoušení zaskočilo, že někteří ty písničky vůbec neznali. Ale každá z nich má výrazný hudební nápad, krásné texty a většina z nich i příběh, takže je okamžitě chytly.
Pro mě je velmi příjemné vidět, jak si je objevují. Třeba Dobrou noc v jejich podání je opravdový zážitek. I proto doufám, že kromě Matuškových pamětníků přijdou i diváci mladí. Koneckonců je to příběh o lásce a láska, jak jsem si téměř jist, bude lidi zajímat vždy.
Jak probíhalo zkoušení?
Velmi intenzivně. Zkoušíme od 4. listopadu. Rozhodli jsme se zkoušení nepřerušit, covidu navzdory dokončit rozdělanou práci. Měli bychom být hotovi do konce února, kdy proběhne normální generálkový týden a muzikál pro interní potřeby natočíme. A pak už jen budeme čekat, až budeme moci začít hrát pro diváky. Jsme smířeni, že to bude asi až 30. září.
Jak na situaci reagují herci?
Obdivuji je, mnozí mají rodiny, existenční problémy, už několik měsíců jsou bez práce a bez příjmu a většina z nich se musí živit, jak se dá. Odzkoušejí u nás třeba tři hodiny a běží rozvážet jídlo či pomáhat na stavbu.
Divadlo za zkoušky neplatí, jen za představení, takže už tři měsíce zkouší zadarmo, ale s vidinou toho, že až se bude muzikál hrát, tak se jim to snad finančně vrátí. Ovšem za předpokladu, že diváci budou chodit. Soukromé divadlo totiž může platit honoráře jen z tržeb za vstupenky. Dotace zůstávají ve státních divadlech.
O streamované premiéře jste neuvažovali?
To by nedávalo ekonomický smysl. Je třeba si uvědomit, že v tomhle okamžiku jsou již do muzikálu investovány miliony soukromých peněz, a to do staveb, nahrávky hudby, výroby projekcí, nákupu kostýmů a podobně, a tahle investice se producentovi musí vrátit.
Dotovaná divadla si mohou dovolit luxus zahrát pro prázdné hlediště a odvysílat to na internetu, protože tím mají splněno. Kus měl premiéru a lze tedy od státu očekávat další dotace. Soukromé divadlo vyhlíží diváky, kteří by mu svými vstupenkami pomohli splatit vynaložené náklady nejen na vznik představení, ale i na jeho následné provozování. Kdo by pak přišel do divadla, kdybychom muzikál odehráli na internetu?
Věříte, že se diváci do divadel vrátí?
Jsem o tom přesvědčený. Dokonce si myslím, že divadlo z toho vyjde nejlépe. Kina se podle mě nevrátí v plném počtu do stavu před koronavirem, protože diváci si zvykli sledovat filmy z pohodlí domova. Televize, zvláště ty komerční, intenzivně pracují na tom, aby odradily diváky od sledování, a to jak stereotypností své tvorby, tak i otravnými reklamami.
Ten, kdo bude chtít vidět příběh vcelku, kdo ho bude chtít prožít tak, jak to zamýšlel autor, přijde do divadla. Zážitek ze soustředěného a kolektivního vnímání příběhu už jinde, než v divadle mít nebude. Jsem proto přesvědčen o jisté renesanci divadla.
Máte nějaký recept, jak ve zdraví přežít tuto dobu až do premiéry Lásky nebeské?
Ono jde o to, aby tuhle dobu člověk přežil nejen ve fyzickém, ale i v duševním zdraví. Přestal jsem proto zapínat televizi, neposlouchám rozhlas, nečtu internetové diskuse, doma mi z cédéčka hraje třeba Sinatra.
Radost mi dělají lidé, kteří to cítí jako já, kteří také rádi popíjejí dobré vínko, zachovávají si normální lidský rozum a chovají se k druhým slušně. Pracuji, jako by se nechumelilo, píšu scénáře, zkouším muzikál, chystám další a těším se, až s kolegy předvedeme Lásku nebeskou divákům, která lidem, jak doufám, vrátí dobrou náladu.