Článek
Zaslíbení – příběh osudové lásky krasobruslařky Hany Maškové a hudebníka Jiřího Štaidla – bude mít v pátek premiéru v brněnském Národním divadle. Je to po Danielu Landovi a jeho Zlatém drakovi další provokace stojatých vod v rybníku?
Zaslíbení jsou baladou a my v ní chceme oživit šedesátá léta. Budou to písničky, hity – a dva talentovaní lidé, kteří k sobě měli blízko. Oba zemřeli velmi mladí. Zvláštní symbolika. Jako by je normalizace už k sobě nepustila. Osud těch dvou a s nimi jejich země.
Proti scénáři se zvedla vlna nevole, ozvali se Jiřího bratr Ladislav i Karel Gott. Byli proti tématu, proti jeho zpracování, nebo jen chránili tajemství rodiny Štaidlů?
Ladislav nejprve náš nápad uvítal. Realizace však zaskočila jeho i Karla Gotta, který ve hře figuruje. Ten ale po přečtení scénáře souhlas s užitím svého jména v Zaslíbených dal. Ladislav Štaidl si představoval zábavnou písničkálovou hříčku, ne velké drama s rozměrnými osudovými dějovými oblouky hlavních postav. Hlavně se však oběma nelíbilo, že je ve hře velmi vážně obsažen politický rozměr té doby.
Chtěli hru zakázat?
Hru zakázat nemohou. Není jejich dílem. Kůži na trh nesou výhradně autoři.
Zpracování se prý naopak líbí hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému. Jaký je jeho argument?
Shledal hru jako záslužný počin, který vrací do hry podstatná umělecká a společenská témata konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Patronem inscenace je Jiří Suchý, který připomenutí tvorby Jiřího Štaidla přivítal. Dodnes si někteří lidé myslí, že například evergreen Hvězda na vrbě napsali Suchý a Šlitr. Není to pravda. Napsali ho Štaidl s Karlem Marešem.
Zvládne činoherní soubor hudební formát?
Není to muzikál, nýbrž čistá činohra. Milovníci písniček šedesátých let si ale i tak přijdou na své.
Jaké je režírovat hru vlastní ženy?
Je to skvělý pocit. Cítíme se jako Dalí a Gala. Má žena Lenka vnesla do scénáře něhu a psychoanalytickým vhledem pomohla pojmenovat například neřešitelně tragický vztah Hanky a její problematické maminky. Spoluautor Marek Hladký zase přinesl do hry mimo jiné zkušenosti z přátelství s Karlem Svobodou. S ním napsal Jiří Štaidl jeden z největších hitů Gottovy éry – Lady Karneval.
Část brněnských vlastenců se nesmířila s velkorysou misí ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka ani s vaší koncepcí nabízet lidem inscenace více než na šest repríz. Vidíte někde možnost usmíření?
Když jsme s Danielem Dvořákem do NDB nastupovali, bylo hlediště tragicky poloprázdné. Loni jsme zaznamenali nejvyšší návštěvnost i tržby za posledních nejméně deset let. Vsadili jsme na velkoformátovou klasiku, na zajímavé mladé režiséry Čermákovou, Drábka, Groszmanna a další. Vsadili jsme současně na novinky Con Amore nebo Tajemství zlatého draka. Richarda III. a Gazdinu robu uvedla nedávno Česká televize.
