Článek
Povězte stručně něco o historii cen Trilobit.
Jde o výroční cenu FITES, což je zkratka pro Český filmový a televizní svaz, který funguje s přestávkou už od šedesátých let, původně pod názvem Svaz československých filmových a televizních umělců – FITES. V roce 1969 proběhlo na dlouhou dobu poslední vyhlašování cen, v době normalizace svaz neexistoval a jeho činnost byla obnovena až počátkem devadesátých let, kdy došlo i k obnovení ceny Trilobit.
Já byl v té době velmi ovlivněný českou kinematografií šedesátých let, novou vlnou a podobně. Takže i obnovení FITES jsem bral jako zadostiučinění a jednu z náprav zvůle normalizace. Od roku 2000 jsou ceny Trilobit vyhlašovány v Berouně.
Jak jste se dostal k porotcování?
Nevím, koho z FITES to napadlo. Já sám se do poroty Trilobitu poprvé dostal před pěti lety. Asi jsem do jisté míry člověk konsensu, nehrotím věci a vzpouzím se jen občas. Tedy mě zvou nejspíš i proto.
Co přesně obnáší být v porotě takové akce?
Je to především velká časová investice. Musíme zhlédnout značné množství pořadů, filmů, dokumentů, nových internetových formátů a tak dále.
Jde o podobný záběr jako například u Českých lvů?
Ne, je to komplexní balík všeho, co se na poli české audiovizuální produkce za ten který rok stalo. Trilobit pojímá to nejširší spektrum včetně publicistiky, diskusních televizních pořadů – před několika lety jsme ocenili například moderátory DVTV.
Dá se to vůbec všechno zhlédnout?
Samozřejmě máme rozdělené síly a spoléháme navzájem na to, že třeba někteří se věnují soustavně kulturní publicistice, takže v tomhle ohledu mají větší přehled. Ostatně tradiční předseda poroty je Vladimír Just, což je člověk, který profesně sleduje média. Nebo u kritika Jana Svačiny vůbec nechápu, co všechno stačí pojmout.
Takže když tihle lidi přijdou s tím, že existuje něco, co je dobré vidět a o čem třeba já vůbec nevím, tak se na to samozřejmě podíváme a řekneme si, jestli má smysl uvažovat o ocenění. Samozřejmě v případě třeba ceny za celoživotní dílo jde o osobnosti, o nichž máme všichni povědomí. Je tam i cena Josefa Škvoreckého za adaptaci literárního díla do filmové podoby, přičemž ji může dostat třeba i literární počin, který se nějakým způsobem týká filmu nebo televize. Poměrně sledovaná kategorie je Zlatý citrón, u níž nejspíš tušíte, oč v ní jde.
O něco, co se tak úplně nevyvedlo, že?
Přesně tak. Je udílena jednotlivcům, organizacím či institucím za nepřispění k rozvoji tuzemské audiovizuální scény. V minulých letech ji obdrželi například politici Václav Klaus nebo Jan Veleba. V minulém ročníku ji například dostal Jaromír Soukup, letos byl horkým kandidátem Petr Štěpánek, původní nominant ANO do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který už v minulosti předvedl, čeho je v radě schopen a který naštěstí nakonec nebyl po protestech veřejnosti do mediální rady jmenován, takže k němu nakonec cena nedoputuje.
Roman Vávra je členem poroty cen Trilobit.
Porota je stále stejná?
Mění se, ale ta obměna je, alespoň v posledních letech, v řádu tak dvou až třech členů. Bývá pravidlem, že někdo oceněný by měl v následujícím roce zasednout v porotě, má-li na to čas a chuť. Rozvrstvené je to tak, že by v ní měli být zástupci filmařské profese, což jsem pro letošek já, kameraman Marek Jícha nebo střihačka Ivana Kačírková, která pracovala například na filmech Kopytem sem, kopytem tam, Jako jed nebo Tankový prapor. Jsou v ní i zástupci kritické obce.
Jak by měl vypadat letošní ročník?
Slavnostní večer bude uvádět Martin Myšička a o hudební složku se postarají písničkář Vladimír Merta se zpěvačkou a houslistkou Jitkou Šuranskou. Čili by to mělo být divácky atraktivní. Udílení cen se bude vysílat v neděli 20. ledna od 20.20 hodin na ČT art.
Proč zrovna Martin Myšička?
Má sympatický vzhled, je to dobrý herec, takže umí mluvit, dokáže pohotově reagovat, tedy ani improvizace mu není cizí. Takže když to řeknu hodně zjednodušeně a možná trochu nepěkně, má dobrou image. Minulé ročníky uváděli například Tomáš Hanák či Jan Kraus, což jsou, podobně jako Martin Myšička, lidé, kteří té práci dají určitý intelektuální přesah. Reprezentují postoj a názor, což FITES podle mě sluší. Ale podotýkám, že na výběr moderátora či koncepci večera já jako porotce nemám vliv. Je to záležitost organizátorů večera, letos hlavně Martina Vadase, předsedy FITES.
Jak vypadal váš okruh hlasování?
Obecně musím říct, že se mi loňský rok zdál poměrně silný. Mám slabost pro dokumentární filmy a zrovna v tomhle žánru se urodilo hned několik vynikajících počinů. Zmínil bych třeba Čechoslováci v gulagu od Marty Novákové, která dokázala najít mnoho nového v tématu, o kterém si myslíme, že už ho máme zmapované.
Také se mi moc líbil dokument Petra Horkého Švéd v žigulíku, což je výborná sonda do ruského ekonomického myšlení. Výborný byl projekt Planeta Česko, který natočil Marián Polák. A moc se mi líbil dokument King Skate od Šimona Šafránka. Ve výčtu kvalitních dokumentů bych mohl pokračovat.
A pokud jde o hrané filmy?
Říká se obecně, že se v poslední době moc nedaří komediím, ale třeba Chata na prodej je podle mě nejen důstojná komedie, ale především výborný film. Fantastický debut předvedl Jakub Červenka s filmem Hovory s TGM, líbila se mi dvojdílná televizní Dukla 61 od Davida Ondříčka a zmínit bych chtěl i Ondřeje Trojana a jeho film Toman. Je to silné téma zabývající se novodobými dějinami, z nichž se pořád ještě hrabeme.
Rád bych ale zdůraznil, že se jedná o můj ryze subjektivní pocit a že všechny ty počiny jsem jmenoval s drobnými rozpaky, protože je vždycky trochu citlivé, aby tvůrce hodnotil jiné tvůrce. To je i dilema, které sám se sebou řeším, když nabídku porotcování přijímám.