Režisér Radek Balaš: Jsem tak trochu utajený romantik

V roce 2004 ho nastudoval režisér a choreograf Radek Balaš v pražském Divadle Bez zábradlí, kde se hrál dalších devět let. Nyní se vrací na stejné jeviště v novém obsazení i podobě.

Tak napůl. Film jsem samozřejmě znal, ale když jsem připravoval první nastudování muzikálu, dostal se ke mně záznam karlínské inscenace. Snad mi ho dala Jana Paulová, kterou můj otec učil stepovat.

Na muzikálové podobě měli tehdy velkou zásluhu dirigent Milivoj Uzelac, autor aranží hudby Jevgenije Dogy pro velký divadelní orchestr, a režisér Jindřich Janda, který byl autorem překladu a divadelního scénáře. Karlínskou inscenaci tehdy režíroval Petr Novotný.

V roce 2003 uvedli muzikál v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Když jsem ho viděl, uvědomil jsem si, že je zásadní chybou chtít napodobit film. Je nutné jít vlastní cestou. Tu mi trochu zkomplikovalo zadání, že se musíme vejít do deseti až dvanácti herců, což při tomto typu muzikálu byl problém. Nakonec jich bylo a je i nyní čtrnáct.

Scénář měl šestnáct verzí. První začínala na 136 stránkách a poslední má 65 stran. Nakonec jsme škrtali všechno, co se mohlo zahrát nebo vyjádřit čistě divadelními prostředky. Brutální omezení vás totiž vede neprobádanými cestami k objevnému řešení.

Především vzpomínám na skvělý tým, kterým jsem se obklopil. Ať už to byla Ida Kelarová, která dala dohromady nejlepší romské muzikanty z celé republiky, nebo skladatel Petr Malásek, jenž měl dohled nad hudbou.

Na romské reálie dohlížely vynikající odbornice Eva Davidová a Marie Hübschmannová, scénu navrhl Jozef Ciller, kostýmy Jana Zbořilová, oba vynikající scénografové.

A samozřejmě jsme měli prvotřídní obsazení. Zloděje koní hráli tehdy mladí herci Daniel Bambas, Martin Hoffman, Tomáš Petřík, Michal Kavalčík, Filip Čapka. Otce Zobara ztvárnili Stanislav Zindulka, Danila Petr Pospíchal, Siládiho Adrian Jastraban, Radu úžasná Vanda Konečná, kterou po dobu její mateřské dovolené vystřídala Jitka Čvančarová. Ta do té doby hrála Julišku, pak Radu obě alternovaly.

Dodnes mám k tomu titulu velký citový vztah, takže jsem z nabídky na obnovení inscenace měl radost.

Velmi vstřícně. O dnešní mladé generaci se říká, že postrádá cit a smysl pro romantiku. Ale není to pravda. O role v muzikálu byl velký zájem, dokonce mi řada lidí volala, že by v něm chtěla cokoli hrát.

Cikáni jdou do nebe jsou pravý divadelní muzikál, jenž vyžaduje herce, kteří stejně dobře mluví, zpívají i tančí, dokážou vytvořit uvěřitelnou postavu. Tomu jsme přizpůsobili i výběr obsazení. Z původní inscenace do nové přešli Petr Pospíchal, Zdeněk Žák, Johanna Tesařová a Michal Kavalčík, přibyli Zdeněk Maryška, Josef Vrána, Dušan Sitek a Ludmila Molínová.

Velkým přínosem je Filip Kaňkovský v roli Buči. A také řada představitelů mladé muzikálové generace, Kateřina Fialová, Eliška Ochmanová, Felicita Prokešová, jejíž babička pochází z Moldávie a chodila do školy s režisérem filmu Emilem Lotjanuem.

Dále je to Peter Pecha, Tomáš Smička, Ondřej Bábor, Milan Peroutka, máme i romské zpěváky a herce, Andreu Holou, Máriu Bikárovou a Josefa Feča. Vnášejí na scénu autenticitu a elán, k němuž se dorovnávají ostatní. A všichni pracují na dvě stě procent.

Jsou tam dvě zásadní změny. O choreografii jsem požádal Janu Burkiewiczovou, která představuje dnešní mladou choreografickou špičku a vnesla do inscenace současný dynamický pohled.

Ne že bych si na choreografii netroufal, ale sám sebe už shledávám ve výrazu poněkud starým. Druhá věc je, že vzhledem k připravenosti dnešní mladé muzikálové generace se výrazně zvedla úroveň pěveckých výkonů.

Chtěli jsme si zahrát dvě předpremiéry před diváky ještě před koncem sezony. V srpnu pak s muzikálem vyjedeme mimo Prahu a oficiální premiéru bude mít 7. září v Divadle Bez zábradlí. Těšíme se na reakce starší i nové generace diváků.

Jsem tak trochu utajený romantik. Ono se to navenek až tak nejeví, protože jsem jako ti pistolníci ze Sedmi statečných a nechávám se najímat na konkrétní úkol.

V poslední době to vycházelo tak, že jsem dělal většinou spíš komediální muzikály. Ale stejně tak mám rád závažnější tituly a nosím v hlavě témata i na muzikály zcela jiného druhu.

To je zatím v oblasti snů. Ale abych byl konkrétnější, na podzim budu v pardubickém divadle zkoušet původní muzikál podle svého scénáře o prvním českém letci Janu Kašparovi.

Hudbu k němu napsal Ondřej Brousek, s nímž jsem spolupracoval už na muzikálech Marylin, překrásné děcko nebo Adéla ještě nevečeřela v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Premiéra aviatického muzikálu by se měla uskutečnit do konce roku.

Může se vám hodit na Firmy.cz: