Režisér Petr Zelenka: Dron je zabijácká zbraň

Není to politická agitka. Je to zábavný a napínavý film se skvělými herci,“ líčí uznávaný autor, držitel Českých lvů, Cen české kritiky a Křišťálového globu z karlovarského filmového festivalu. Jeho nový počin má díky své nesporné kvalitě směle vykročeno k dalším cenám.

Drony jsou geniální propustkou do různých světů. Původně to byla zbraň, kterou používali Američani jako bezpilotní lokálně řízenou střelu. Pak dron našel mírové využití, trochu se změnil, a začalo se z něj hlavně natáčet, nebo jím přepravovat různé předměty, vrátil se ten hravý aspekt, ta „modelařina", dokonce se s ním začalo závodit. Ale to původní zadání, tedy že dron je zbraň, která má za úkol zabít, to je pro mě v té hračce stále obsaženo. A v našem filmu je dron využitý všemi těmito způsoby.

Jako autor jsem se inspiroval některými dronovými posádkami, které jsem zažil na jiných natáčeních. Scénář jsem pak od roku 2014 konzultoval s Honzou Dojčánem z firmy Jamcopters a musím říct, že Honza hrál zásadní roli při koncipování všech dronových scén, na úrovni textu i následné realizace. Na jeho radu jsem měnil přímo text a zadání pro filmové hrdiny.

Například z dronu skutečně sprejujeme, točíme dron z jiného dronu ve vzduchu, létáme těsně kolem lopatek větrných elektráren. Tohle všechno jsou reálné záběry s úplným minimem filmových triků. Kromě toho jsme na ten filmový dron pověsili profesionální kameru Ani a anamorfické objektivy. To před námi v českém filmu nikdo neudělal. Také proto, že taková legrace pak váží už kolem osmi devíti kilogramů.

V Izraeli jsme s drony nelétali. zato jsme přímo v centru Tel Avivu točili scénu výbuchu teroristické nálože, také bez použití filmových triků. Takže povolení na to bylo samozřejmě potřeba, včetně uzavření celého náměstí a tak dále. Vybral jsem ale lokalitu, kde to logisticky bylo možné. Tenhle natáčecí den byl skutečně hodně drahý, nechávali jsme si ho proto nakonec. Kdyby se během natáčení něco pokazilo a byli bychom ve skluzu s rozpočtem, tak bychom bývali tuhle scénu asi obětovali.

V tomto případě je příběh jednoduchoučký. Jedna linie je fungování dronové firmy, jejich jednotlivé „kšefty“. Druhá, zanořená dějová linie je to, jak tyhle scény působí na hlavního hrdinu, který má velice ambiciózní osobní plán. Když plán selže a firma se rozpadne, pokračuje dál jako osamělý mstitel. Poslední třetina filmu je takový „postup práce“. Jak udělat z dronu to čím původně byl - tedy zbraň.

Měl jsem ambici objevit pro tenhle film méně známého herce. Kryštofa mám rád, myslím, že je naprosto skvělý herec, ale nechtěl jsem si to dělat snadné. A také jsem si nebyl jistý, jestli těch jeho 37 let už není moc. Přece jen to měl být spolužák Jirky, který má o čtyři roky méně než Kryštof... Ale i v tom je kouzlo castingu, že se časem můžete dopracovat k tomu úplně nejjednoduššímu řešení, které před vámi jako by leželo úplně od začátku. Teď jsem samozřejmě strašně rád, že tam Kryštofa máme.

Byl naprosto fantastický, přesný, přitom jakoby nenápadný. Absolutně věrohodný. Celkovou atmosféru na natáčení hodně ovlivnil v dobrém. Jediný problém byly jeho vysoké šněrovací boty, do kterých se sám vždy šněroval dvacet minut i déle a po záběru si je vždy zase sundal. Hrozilo, že kvůli tomu nestihneme natáčecí plán. Pak mu je ale začala zavazovat obětavá kostymérka a film jsme zdárně dokončili podle plánu.

Je zajímavé, jak se tato otázka opakuje. Jako by sama skutečnost, že se vyjadřuju ve více uměleckých oborech, které jsou ale velice příbuzné, byla něčím hodným pozornosti.

Přitom je nás takových víc. Budu se tedy také opakovat a řeknu, že zásadní je pro mě divadelní práce a jako divadelní autor se také živím. Jednou za pár let si divadlem našetřím trochu peněz a mohu se pak rok věnovat natáčení filmu nebo dva roky televiznímu seriálu.