Režisér Peter Hirjak: Měl jsem nápad, chuť a určitou vizi

Hirjak: Napadlo mě to v roce 2015 na výstavě Míly v pražské Galerii Miro. Jako studenta FAMU mě totiž učil profesor, který dělal v té galerii vizuální koncepce výstav.

Po jeho smrti připadla tato úloha mně. Jednoho dne mi volal majitel Miro Smolák, jestli bych jim nepomohl s expozicí jedné mladé výtvarnice, která žije v Anglii. Když jsem držel v ruce její obrazy, chtěl jsem z nich vytvořit živý příběh. Napadlo mě udělat film.

Fürstová: V první řadě mě Peterova vizuální koncepce výstavy nadchla. Tehdy jsme se ještě neznali osobně, ale okamžitě mě napadlo, že to musel udělat člověk, který mi určitým způsobem porozuměl. Tudíž jsem doufala, že udělá dobře i film, a na nabídku jsem kývla.

Hirjak: Ne, měl jsem pouze nápad, chuť a určitou vizi. Fascinoval mě osud obyčejné holky z Hořepníku na Vysočině, která se potká se světovými superhvězdami a začne s nimi spolupracovat. Vždyť Coldplay jsou dnes něco, jako byli v šedesátých letech Beatles. Nikdo si nedokáže představit, jaké to jsou persony. Já si to uvědomil v momentě, kdy mě nechali natáčet na jejich koncertech.

Hirjak: Jednoduché to nebylo, ale musím říct, že byli vstřícní. Trochu nás sice honili, ale nechali nás v zákulisí tak dlouho, jak jsme potřebovali. Pustili nás třeba na koncert ve Wembley, což byl magický zážitek. Klíčové scény pro film jsme natočili na koncertě v Buenos Aires.

Fürstová: Protože jsem od přírody člověk introvertní, vadila mi přítomnost kamery jako takové. Ale musím Petera pochválit, protože díky tomu, jak si se mnou povídal, se mu podařilo dostat mě do fáze, že jsem na kameru dočista zapomněla a přestala mi vadit. Získal mou důvěru, tudíž mohl natočit můj životní příběh do detailů. I když on si myslí, že jsem mu leccos zatajila.

Hirjak: Řekl bych, že je tam devadesát pět procent toho, co jsem chtěl. Ačkoli jedna scéna mi tam chybí. Jde o moment, kdy členové Coldplay vzali Mílu těsně před koncertem do šatny a zapojili ji do svého rituálu. Obejmou se a řeknou nějaké zaklínadlo. Znám to bohužel jen z Mílina vyprávění, protože film jsem začal realizovat později.

Hirjak: Původně měl vzniknout pětadvacetiminutový televizní dokument. Jenže pak se začal materiál rozrůstat, třeba o záběry z koncertů Coldplay, protože kapela používá v rámci pódiové vizualizace Míliny grafiky. Její díla viděly desítky milionů lidí v celém světě na vystoupeních. Navíc v průběhu turné začala kapela natáčet vlastní dokument a poprosila nás, abychom ten svůj pozdrželi. Nazvala ho Coldplay: Head Full of Dreams, což bylo podobné s naším názvem.

Členové Coldplay přišli a říkali mi, jestli bych z názvu našeho filmu nevyhodil název kapely. To mi samozřejmě přišlo nemožné. Nakonec jsme se domluvili na časovém odstupu mezi oběma filmy.

Fűrstová: Rádi bychom udělali ještě jednu v Londýně za přítomnosti všech členů skupiny. Nebo ji přesuneme do Los Angeles, kde žije zpěvák Chris Martin.

Hirjak: Ve filmu jsou totiž dvě nosné linky. Míla a její učitel kreslení a Chris a jeho učitel hudby. Proto bychom stáli o to, aby na premiéře v zahraničí mohl být aspoň on. Rád bych, aby film vidělo co nejvíc lidí v celém světě. Například v Čechách zatím marně sháním distributora, takže udělat film je jedna věc a dostat ho do kin druhá.

Hirjak: V první řadě si musím odpočinout. Pokud ale budu dělat něco dalšího, musím té látce absolutně věřit. Několik námětů již v šuplíku mám. Teď se budu věnovat distribuci formou turné, podobně jako to mají kapely. Plán promítání u nás bude na internetových stránkách filmu i na Facebooku. Když to bude možné, rád se promítání zúčastním osobně, a když bude Míla v Čechách, tak i s ní. Zajímá mě zpětná vazba od diváků.

Fűrstová: Přišel za mnou jeden anglický nakladatel a nabídl mi, abych udělala přebal pro jednu známou českou knihu. Ještě o tom ale nechci mluvit konkrétně, abych nic nezakřikla.

Může se vám hodit na Zboží.cz: