Článek
Jak těžké je dostat se v této době z Kanady do Evropy?
Myslím, že to není těžké. Cestovat do USA je složitější, musíte mít testy.
Future Gate je první festival, který navštívíte po lockdownu?
Ano, je to první místo, kde si sednu s diváky a budu se dívat na film. Jsem nadšený, Future Gate je žánrový festival. Takové mám opravdu rád.
Představíte na něm svůj film. Museli jste kvůli pandemii posouvat datum premiéry jako mnozí jiní?
Demonik je malý film. Nečekal jsem, že by kvůli němu byly nějaké premiéry, nečekal jsem ani takový zájem médií. Posledních pár let jsem strávil v Oats Studios, kde v zásadě točíme YouTube videa. V době, kdy jsem se vracel k filmu, přišla pandemie, a tak jsme se jako Oats Studios rozhodli, že natočíme další video, ale v délce celovečerního filmu.
Trajler je opravdu děsivý.
To doufám. Není to pouze horor, má to i prvky science fiction.
Film je o mezigeneračním posednutí démonem. Vztahy matek a dcer ale bývají komplikované i bez nadpřirozeného zla.
Hlavní hrdinka se také smiřuje s tím, kdo byla a je její matka. Film je to temnější, ale pokud bude na diváky fungovat tak, jak má, měl by být i emocionální. Tak to bylo původně myšleno.
Část příběhu se odehrává ve virtuální realitě. Prý vznikla ve spolupráci s českým studiem.
Vznikla pomocí techniky volumetric capture, což je v mainstreamových filmech málo využívaná technika, ale v budoucnosti bude mnohem víc. Nízkorozpočtový horor byla dobrá příležitost, jak ji vyzkoušet. Většinu vizuálních efektů dělalo české studio UPP.
V Kanadě žijete celý svůj dospělý život, ale film, který vás v roce 2009 proslavil, je z Jihoafrické republiky, kde jste se narodil. Navíc chystáte pokračování Districtu 9. Proč zpracováváte tamní témata?
Vyrůstal jsem v Johannesburgu. Byla tam silná vojenská vláda, v podstatě to byli fašisti. Nicméně v roce 1992, když mi bylo zhruba dvanáct, z vězení propustili Nelsona Mandelu, a po dvou letech nastoupila jeho vláda. Dostali jsme se od vlády, která byla vyloženě bílá, k černošské. Po čtyřech letech, když mi bylo osmnáct, jsem odjel do Kanady. No a po dvacítce jsem se do Jihoafrické republiky neustále vracel.
Když jsem tam žil, nechápal jsem, nakolik mě celková situace ovlivňuje. Postupně jsem si uvědomil, jak moc jsem celou historií zaujatý. District 9 je výsledkem zaujetí světy bělochů a černochů, které se na politické i kulturní úrovni bijí a tvoří texturu toho, co Jižní Afrika je. Pokud v tom vyrůstáte, to téma vás nikdy neopustí. V hlavě to mám neustále.
Jaký největší kulturní šok jste zažil po příjezdu do Kanady?
Bylo jich hodně, ale ten největší byl, že jsem se nemusel bát zločinu. Je fascinující, jak moc jsme vůči tomu my Jihoafričané otupělí. Máme kolem sebe takovou míru kriminality a zločinů, že všichni žijeme buď v popření, nebo otupělosti, a ani si neuvědomujeme, jak je to šílené. V Kanadě není nic tak extrémní, ať už se jedná o politiku nebo chudobu. Je to víc v pohodě.
Žijete ve Vancouveru, to není zase tak daleko od Los Angeles. Bydlet v Hollywoodu vás nikdy nelákalo?
Mockrát jsem přemýšlel, že bych se do LA přestěhoval. Miluju to klima, připomíná mi to jihoafrické, a je to takový mikrokosmos. Jenže myslím, že problém s LA je právě Hollywood.
Režíroval jste populární filmové celebrity. Jaká byla spolupráce s nimi a jak jste je pro své projekty získal?
Před projektem si s nimi v podstatě sednete na kafe a zjistíte, jestli mluvíte stejnou řečí. Pokud ano, tak je získáte. Všichni, se kterými jsem pracoval, byli skvělí, se všemi se mi dobře pracovalo. Opravdu jsem nikdy nebyl v situaci, kdy by bylo obtížné pracovat se známým hercem. Všichni jsou velice talentovaní lidé a zároveň v pohodě.
Matt Damon s vámi spolupracoval na filmu Elysium, který se v rámci sci-fi žánru zabýval silnou sociální nerovností.
Elysium je o budoucnosti. Samozřejmě že vesmírná stanice obývaná bohatými lidmi je metafora toho, jak bohatí lidé žijí v oddělených oblastech s vysokou mírou zabezpečení. Myslím, že nás to v budoucnu čeká, propast mezi bohatými a chudými se bude i nadále zvětšovat. Ve filmu jde spíš než o rasový zápas o zápas mezi sociálními třídami. Jako je to například v Brazílii nebo Indii, ale nemají tam tak napjaté rasové vztahy. U nás v Jihoafrické republice je to všechno několikrát znásobené.
Může se vám hodit na Zboží.cz: