Článek
Snímek natočený dokumentárním stylem a sršící břitkým humorem vypráví příběh skupiny v Londýně žijících džihádistů, kteří se rozhodli stát se mučedníky. Jenže věci nejdou tak úplně podle plánu zejména proto, že se úkolu bombového útoku zhostila parta naprostých amatérů, s klasikem řečeno idiotů. Do českých kin přijdou Čtyři lvi 21. října.
Téma terorismu mě vždycky zajímalo, ale původně jsem nevěděl, že to bude komediální žánr.
Proč jste si pro svůj debut vybral téma terorismu?
Vždycky mě zajímalo, ale původně jsem nevěděl, že to bude komediální žánr. Ale jak jsem se na ten film připravoval a seznamoval se s reálnými příhodami a příklady nehod opravdových teroristů, měl jsem pocit, že některé jsou více zábavné, než by se slušelo.
Například?
Tak třeba nějací chlapci z Jemenu plánovali ve tři ráno vyhodit do povětří válečnou americkou loď, která stála u pobřeží. Takže sebrali munici, kterou naložili na loď – jenže ta se pod tíhou nálože potopila. Muselo to vypadat spíš jako scéna z komedie než pokus o bombový útok. A tak jsem začal hledat podobně zajímavé příběhy, pátral jsem po různých důkazech i záznamech konverzací těchto lidí, které byly někdy neuvěřitelně hloupé. Potkával jsem se se spoustou muslimů a snažil se víc dostat do kontextu.
Setkal jste se s radikálními názory?
Ano, někteří je měli. Jeden člověk, který začínal jako extrémní pravicový bílý radikál, bojující proti přistěhovalcům, začal studovat korán, protože si myslel, že by je mohl převálcovat na základě argumentů, které si z koránu nastudoval. A jakmile ho dočetl, rozhodl se konvertovat. V současné době vede kampaň za to, aby byl svět ovládán islámským náboženstvím. A i v tom jsem chtěl najít něco komediálního.
Přesto – myslíte si, že lidé v současné době snesou v souvislosti s terorismem komediální ráz?
Já doufám, ale závisí to na publiku. V Británii, kde existuje neustálá hrozba teroristických útoků, se Čtyřem lvům byli různí lidé schopni smát – viděli je normální návštěvníci kin stejně jako policisté, vojáci, ale taky hodně britských muslimů – a všichni byli schopni v tom najít něco humorného. Například tam byli vojáci, kteří v Iráku během sebevražedného útoku ztratili své přátele. Tak jsem si říkal, že když se oni dokážou tomuhle smát, pak je možné se na tohle téma dívat i humorněji.
Humor a jistá nadsázka může mnoha lidem pomoci se s traumatem vyrovnat, ale vy zároveň podobné vrahy polidšťujete…
Také to tam můžete najít, můj film je částečný manifest toho, že jsou i teroristé naprosto normální lidé s běžnými starostmi.
Ptám se proto, že jsem se ke konci filmu přistihla, jak této skupince teroristů-amatérů při jejich pokusu o bombový útok na londýnský maratón vlastně trochu fandím.
Možná je to tím, že do určité míry je můžete vidět jako oběti toho, co si sami vytvořili. A taky předpokládám, že lidé, kteří v Británii prováděli nějaké teroristické útoky, byli do té doby vnímáni jako milí, příjemní sousedé, jako slušní a spořádaní lidé. Na první pohled to většinou nejsou nějací velcí kriminálníci.
Mluvil jste o inspiracích, kterými jste se prokousával v archívech. Existuje nějaká konkrétní předloha pro ústřední čtveřici?
Ne jednotlivě, ale když se podíváte na mnohé teroristické buňky, lidé, kteří je vedou, mají podobné psychologické rysy, určitým způsobem argumentují a specifickým způsobem se chovají k podřízeným. Jednou jsem potkal dva, kteří nebyli v žádné teroristické skupině, ale byli to takoví zlí muslimští individualisté, kteří vyhazovali auta do povětří. Jeden byl velký a druhý malý – ten byl starší a inteligentnější než ten velký a silnější. A ten menší ho trochu řídil, protože byl chytřejší, dokonce ho i někdy profackoval. A to mi dalo jasnější představu o podobných vztazích, stejně jako když jsem četl různé záznamy z odposlechů.
Jednou z postav je věčně naštvaný Barry, bílý Brit, který konvertoval. Neukazujete ho trochu stereotypním způsobem?
Ani si nemyslím. Znám několik podobných lidí. Jeden můj přítel pracoval v islámském knihkupectví, kam jednou přijeli kluci z Hells Angels (proslulý motorkářský gang, pozn. red.). A ten můj přítel si myslel, že to tam všechno srovnají se zemí. Nakonec se ukázalo, že jeden z nich se chce stát muslimem.
Takže mu ten knihkupec dal nějaké knihy a o šest měsíců později se motorkář vrátil, přešel k islámu a říká: Tak a teď přijde konec světa! Pak jsem potkal dalšího člověka, který konvertoval právě kvůli 11. září, protože viděl v islámu možnost realizovat své myšlenky – byl to od počátku člověk, který měl destruktivní sklony. Podle mě jsou tohle všechno lidé, kteří ztratili určité přesvědčení a argumenty pro svou vlastní existenci, a tak hledají jiné možnosti.