Režisér Laurent Tirard: Ve Francii máme docela velkou tradici v tom, že si děláme z církve legraci

Na Rendez-vous s francouzskými filmy v Paříži poskytli režisér Laurent Tirard a herečka Valérie Bonnetonová Právu rozhovor.

Jak vás napadlo natočit komedii o jeptiškách na kolech?

Tirard: Myslím, že já bych ten šílený nápad nikdy neměl. Ale dostal se ke mně scénář, a když jsem ho četl, byl jsem nadšený. Už dlouho jsme tak bláznivou komedii neviděli, navíc je v ní velmi moderní pojetí postav i celé situace. Ještě před dvaceti lety žili lidé jinak. Dnes ženy mají přece jen jiné postavení, ani život jeptišek není tak smutný jako v minulosti.

Pro herečku je komedie určitě vítaný žánr. Čím vás scénář bavil?

Bonnetonová: To, co nás nejvíc rozesměje, bývají protiklady nebo to, co vůbec nečekáme. U jeptišek člověk předpokládá, že mají respekt, vážnost, že žijí skoro výhradně v klášteře. A najednou se to změní. Ta lidskost, ambice něco dokázat. To je to, co mě bavilo.

Přitom vášeň naší matky představené vůči papeži, pro kterého by udělala všechno na světě, je zároveň úžasný motor. Vlastně na tom filmu člověk vidí, že jsme všichni stejní. Dokud se něco nestane, jsme docela malí, ale najednou povyrosteme.

A opravdu je vidět, jak se svět mění. Když si vzpomenete na filmy Louise de Funèse, bylo to úplně jiné. On byl vždy představitel toxického mužství, byl to mizera, často šíbr. Takové hrdiny dnes nevidíme.

Dnes je základním požadavkem korektnost, genderová vyrovnanost, respekt ke každé menšině. To za dob Louise de Funèse rozhodně nebývalo… Máte nějaké zpětné reakce od věřících? Nevadí jim, že si děláte legraci z jeptišek?

Tirard: Diváci ještě film v kinech neviděli, takže jejich reakce neznáme. Ale nebojím se. Ve Francii máme docela velkou tradici v tom, že si děláme z církve legraci, takže myslím, že to bude v pohodě. Ostatně lidé v klášteře přece nepředstavují žádnou menšinu. Je ale pravda, že dnes je strašně těžké poznat, čím a nakolik můžete někoho urazit.

Ono je to nakonec stejně víc o vztazích obecně, nepletu se?

Bonnetonová: Přesně tak. Chtěli jsme natočit takový test o dnešní společnosti. Myslím, že je dobře si dělat legraci z čehokoliv. Jen si vezměte třeba starší norskou komedii Kurz negativního myšlení o handicapovaných. Ublížilo to někomu? Určitě ne, naopak, ten film měl obrovský úspěch, protože humor je pro společnost léčivý, lidem dělá dobře, když si mohou dělat legraci, a o soucit nikdo nestojí.

Tirard: Naprosto s tím souhlasím. Natočit film znamená mimo jiné podat výpověď o době, ve které žijeme. A v tomto filmu si děláme legraci ze společnosti.

Druhé téma vašeho filmu je postava mladé jeptišky, která přichází do kláštera, protože je to pro ni poslední možnost žít ve společnosti. Zdá se, že lidé zkrátka společnost potřebují a leckdy je to velký problém. Souhlasíte?

Tirard: Tu postavu miluji. Mám děti zhruba v jejím věku a vidím sám, jak je pro ně někdy těžké se do společnosti zařadit. Někdo se může cítit tak ztracený, že najde bezpečí jenom v klášteře.

Francouzi umějí skvěle skloubit velká témata s komedií. Čím to je?

Tirard: Máme přece Molièra. To on nás naučil tvořit lehce o těžkých věcech, smát se společnosti a špatným vlastnostem.

Jaké bylo natáčení? Myslím, že probíhalo v době covidových omezení.

Tirard: Bylo to těžké a zábavné zároveň. Byli jsme všichni celou dobu v malé vesničce, odpojení od světa, a šlo nám to skvěle. Ten film byl vlastně natočen v jedné bublině mimo čas a prostor.

Už se francouzští diváci vrátili do kin?

Tirard: Už je to lepší. Premiéru svého filmu jsme dokonce odkládali, protože po covidu to bylo s návštěvností hodně špatné. A také nechcete jít s rodinným filmem do kin v době prázdnin a nechcete jít ani zároveň s Avatarem.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina