Článek
Za předlohu posloužily dvě povídky Edgara Allana Poea, z něhož Švankmajer čerpal už ve svých starých krátkých filmech. Nyní zamíchal do svého lektvaru příběhy Zaživa pohřben, Šílený psychiatr a k tomu ještě postavu Markýze (Jan Tříska), inspirovanou markýzem de Sade. Vznikl slepený a literaturou šustící hororový příběh, který tvoří absurdní, alegorické i místy rozvleklé putování Jeana Berlota (Pavel Liška).
Zakřiknutý outsider Berlot cestuje z pohřbu své maminky a svolí se doprovázet Markýze, který vyznává libertinskou filosofii, nutí ženy k orgiím a nenávistně káže (úryvky z textů markýze de Sade) proti pokrytectví a morálce. Exaltovaně hlásá svobodu slasti a revoltu imaginace a nadává Ježíšovi do zloděje laciných citů.
Zasvětitel Berlota nakonec přivede do druhého psychiatrického ústavu, který vede doktor Murlloppe (Jaroslav Dušek) a kde na něj čeká past. V roli ošetřovatelky, ale i místní kurvičky se mu zjeví osudová a nadržená (smrtelná kombinace) dívka Charlotta (Aňa Geislerová), která jej žádá o podivnou pomoc.
Berlot je terčem groteskních i zlých rozmarů svého volnomyšlenkářského průvodce. Stejně tak horečnatě trpí nemocí a halucinační vizí, v nichž učebnicově zápasí s fantómy dvou odporných sadistických zřízenců z blázince.
Příběh porcují pixilované záběry typicky švankmajerovského „hemžení“ masa zbaveného ducha, které „echt surrealisticky“ oblézá zvířecí lepky a končí zabaleno v balíčcích v obchodě. Chmurná, úzkostlivá krajina má temné barvy, nechybí zde hořící stromy, náznaky bestiálního, rafinovaného sexu i všudypřítomné exemplární zkaženosti.
V takovém stísňujícím světě lze pouze zoufale putovat, je těžké rozlišit, kdo je v blázinci zdravý či šílený. Realita, ale i řád, společnost rozumu postupně ztrácí přesné významy a propadá se do hrůzné nahodilosti, bezvýznamnosti a chaosu. Což autoři líčí s nepokrytou zlomyslností a ironií.
Temná alegorie toho, jak člověk vzdoruje vlastnímu nitru, své vyšinutosti i posedlostem, ale jak nakonec stejně podlehne zvrácenému světu, má dost divadelní ráz. A bohužel končí ve stylu očekávatelné, revoltující morality.
Pokud se divák podvolí a padne do Švankmajerovy propasti, aby zkoumal vlastní temné pohnutky a emoce, možná zahlédne cosi nového. Ale možná uvidí jen dobře známý pekelný karneval. Film, k němuž si Švankmajer vzal některé z nejobsazovanějších hvězd naší kinematografie, je zajímavou, ale anachronickou alegorií.
Šílení
Česká republika (2005),118 min.
Režie: Jan Švankmajer, výtvarná spolupráce: Eva Švankmajerová, producent: Jan Kallista, hrají: Jan Tříska, Pavel Liška, Anna Geislerová, Jaroslav Dušek