Článek
Bylo toto téma hlavním důvodem, proč jste rozhodl natočit remake Hračky?
Ano. Lidé z peněz blbnou. Všichni jsme vězni společenského tlaku na to, abychom pořád jen vydělávali. Samozřejmě že peníze potřebujeme, ale čím víc vyděláme, tím víc chceme mít.
Přitom z mnoha studií vyplývá, že nejšťastnější lidé nejsou ti nejbohatší. Také to pochopitelně nejsou ti nejchudší, protože v určité míře peníze ke štěstí přispívají. Ale jak říkám, lidé z nich blbnou. Přitom si nemůžete koupit lásku lidí kolem vás, vzájemné sdílení, prožitky, čas, který tráví rodiče s dětmi, jejich vzájemné city.
Proti Hračce jste přidal i sociální téma. Richardova novináře vystřídal Jamel Debbouze, který hraje chudého muže z předměstí, hlídače v obchodním domě.
Chtěli jsme ukázat, že na předměstích a sídlištích, tak typických pro dnešní Francii, pulsuje život. Lidé tam žijí poměrně šťastně, je to místo, kde ještě můžete zazvonit u sousedů, když vám dojde chleba, kde si děti spolu venku hrají. Není to jen tak, jak ukazují v médiích, že se tam perou s policisty, zuří tam de facto válka, dějí se samé nepravosti.
V televizi vidíte jen to, co vytváří v lidech pocit strachu. Netvrdím, že to neexistuje, ale oboje je pravda. Chtěli jsme ukázat i tu jinou, lepší stranu předměstského sídlištního života.
Režisér James Huth přijel do Prahy film představit osobně.
Dětský hrdina filmu Alexander je strašný spratek. Ponižuje své okolí a nejvíc právě svou lidskou hračku. Jak se v tom cítil Simon Faliu, který ho hraje?
Je to nesmírně šikovný a milý kluk. Měl strach, že ho lidé nebudou mít rádi, protože hraje takového zmetka. Myslel si, že si budou myslet, že je takový i ve skutečnosti. Ale natáčení ho bavilo, a my byli přesvědčeni, že čím nesnesitelnější bude, tím to bude působivější.
Jeho postava pro nás byla základním stavebním kamenem. Pozvali jsme na natáčení sto padesát kluků, pět z nich jsme vybrali. A Simon, pro kterého to byla první velká role, vystřihl zadání s takovou zralostí a tak přesvědčivě, že roli hned dostal.
Na konci říká Alexander otci, že se nikdy nebude chovat k lidem tak tvrdě a necitelně jako on. Ale je to v prostředí bohatých a mocných vůbec možné?
Manévrovací prostor je omezený. I prezident, než se dostane do funkce, naslibuje kdeco, ale pak se dostane do systému, a ten ho zablokuje. Alexanderův otec v podání Daniela Auteuile je nejbohatší muž Francie a syn se ho ptá: Kdo to všechno změní, když ne ty?
Pravda je, že by leccos změnit mohl, ale nejspíš už to neudělá. Jeho největším prozřením je, když si sundá ponožky a projde se bosý trávou. Ale jeho syn už poznal jinou stránku života. V něm je naděje a sdělení pro mladé diváky: Teď je to na vás, vy můžete přemýšlet a chovat se jinak.
