Článek
V roce 1989 vám bylo osmnáct let. Vzpomenete si, co jste dělal 17. listopadu?
Byl jsem na Albertově, ale dál jsem s průvodem už nešel, takže na Národní třídě jsem nebyl. Myslím, že jsme pak šli někam do hospody. Vzpomínám si hlavně na to, že tehdy jsme s kamarády vlastně vůbec nečekali. že by se něco mohlo semlít a že by režim mohl padnout tak brzy. V Polsku a v Německu už se to nějakou dobu hýbalo, ale tady pořád nic. Na další dny si už úplně přesně nepamatuji, ale pomáhal jsem na FAMU. Jezdili jsme různě po fabrikách a přesvědčovali lidi. ať jdou do stávky.
V tomto věku si člověk tehdy musel poprvé vyřešit, jak naloží s tím, že žije v nesvobodné společnosti. Kdyby režim neskončil, co byste dělal?
Vzhledem k tomu, že pocházím z filmařské rodiny, táhlo mě to k filmu. Představoval jsem si, že budu asistentem kamery, nebo že budu točit dokumenty.
O režii a hraném filmu jste neuvažoval? Proč? Nemělo to cenu kvůli části rodiny žijící v emigraci?
Ani ne. Původně jsem chtěl jít studovat kameru, ale zjistil jsem, že mám větší šanci dostat se na katedru dokumentu. A asi to byla pravda.
Přemýšlel jste někdy i vy o emigraci?
Ne, protože by nás dohromady jako rodinu ven nepustili.
Pro HBO jste v Česku natočil oceňované kriminální drama Pustina. O režii jste se tehdy dělili s Alicí Nellis. Proč jste do toho nešel sám?
Nebyl jsem si jistý, jestli tak velký projekt zvládnu. Je to velká zodpovědnost a natáčení je dlouhé. Do té doby jsem točil nejdéle dvanáct dní v kuse a najednou jsem před sebou měl osmidílnou minisérii, která měla přes sto natáčecích dnů. Původně jsem dokonce chtěl u Pustiny jen nastavit celkový styl, obsadit herce a natočit jeden díl.
Nakonec jsme se ale s Alicí podělili napůl. Když jsem začal točit, po nějaké době jsem pak cítil, že bych to nejspíš sám zvládl i celé. Režii Bez vědomí jsem tedy přijal rád, už bez obav.
Ivan Zachariáš
Líbila se vám už první, komplikovanější verze scénáře Bez vědomí. Nemrzí vás, že byl zjednodušen?
Trochu ano, ale uznávám, že by to potom asi bylo příliš složité. Mám sice takové věci rád, ale na druhou stranu hrozí, že je divák nepochopí. Například na film Tinker Tailor Soldier Spy jsem se musel podívat víckrát, protože mi pár věcí uniklo. Když se tohle nějakému tvůrci stane, je to škoda. To bych přirozeně nechtěl.
Původně jsem se - kdovíproč - domnívala, že Bez vědomí bude čistě žánrový projekt. Špionážní thriller, kde budou listopadové události jen pozadím. Ale zdá se, že je to hlubší příběh.
Ono to asi překvapí víc lidí. Je to spíš psychologické drama se špionážními prvky. Není ani příliš akční a kvůli tomu zřejmě osloví spíš užší okruh diváků. Ale snad se mýlím.
Zatím jsem viděla dva díly a musím říct, že je to přinejmenším působivé. Ta pomalu se rozjíždějící mašinerie kolem hlavní postavy budí společně s obrazem, který nenechá diváka uniknout, stále silnější pocit tísně. Měli jste s kameramanem Janem Velickým jasno hned, jak by měl vypadat vizuál?
My si s Honzou po těch letech už rozumíme, často stačí, když si řekneme, že něco budeme ladit do podobného stylu jako tehdy a tehdy a oba hned víme, co to bude obnášet. Ve srovnání s Pustinou, na níž se mnou ale Honza nespolupracoval, má obraz jiné pojetí. Je v podstatě velmi strohý a do jisté míry konzervativní. Snažili jsme se o pečlivě komponované záběry, bez zbytečných pohybů nebo manýr.
Člověk by už málem zapomněl, jak bývala Praha oprýskaná.
Vždycky jsme toužili zachytit Prahu té doby, ale je to čím dál těžší, město se hodně změnilo a těch originálních zákoutí už není tolik. Všechno je opravené a čerstvě natřené. Většina míst už nemá tu atmosféru a kouzlo. Už není zdaleka tak fotogenická, což je mi líto.
Jaký jste režisér ve vztahu k hercům? Máte taky naprosto přesnou představu jako u obrazu, kterou by měli naplnit, nebo od vás dostávají více prostoru? A pracujete i s improvizací?
Na každou postavu si nejprve udělám názor sám. Hercům chci dát co největší svobodu v tom, jak uchopí svoji postavu a jak ji budou hrát. Mluvíme spolu, jsem zvědavý, co si o tom myslí oni. Ale kdyby pak vybočovali z mezí toho, jak ten příběh vnímám, jaký ho chci mít, koriguji je a při natáčení do toho vstupuji. V tomto případě to bylo ještě složitější, protože jsme se rozhodli natočit to velmi přesně. Herci museli dodržovat značky, byla to v podstatě milimetrová práce. V některých scénách jsem je tedy hodně svazoval.
Například v Americe je to ale běžné, tam dokonce herci chtějí být na značkách, protože vědí, že tam pro ně bude to nejlepší světlo apod. Tady se většinou pracuje trochu jinak, často se proto setkávám s návrhy typu „já bych se tady takhle prošel“, a tak musím vysvětlovat, že každá značka má své důvody. Při natáčení Bez vědomí si ale všichni hned zvykli. V tomto žánru se ani improvizovat nedá, protože hrozí, že do toho zabřednete a uděláte chyby.
Táňa Pauhofová
Bez vědomí je smyšlený příběh, který se dotýká vztahů mezi Západem a Východem krátce před pádem totalitního režimu v Československu. Figuruje v něm řada agentů tajných služeb a vytváří - fiktivní - obraz jakéhosi širšího zákulisí tehdejších událostí. O pozadí sametové revoluce ale i ve skutečnosti kolují různé, až konspirační teorie. Myslíte si, že o tom někdy zjistíme něco víc? Jste optimista, nebo spíš skeptik?
Skeptik. Je i možné, že se ve skutečnosti něco odehrálo na základě nějakých domluv, ale o těch se už nic nedozvíme, a spoustu dalšího také ne, protože hodně dokumentů je už zničených.
Jsme podle vás po třiceti letech už schopni hlubší reflexe tohoto období, bez předpojatostí a bez svůdného zjednodušování?
Myslím, že ne. Spíš se mi naopak zdá, že o tom přemýšlíme stále méně. A zároveň s tím mnoha lidem přestávají vadit agenti StB ve veřejném životě, což je velký problém dnešní doby. Neklade se už vůbec žádný důraz na to, co ti lidé dělali a jak špatné to bylo.
Pojďme se na závěr ještě vrátit k režírování. Od reklam jste přikročil rovnou k televizním minisériím. Dřív jste ale mluvil o tom, že byste si chtěl natočit i celovečerní film. Plánujete teď něco?
Film jsem chtěl udělat už mnohokrát a mnohokrát z toho sešlo, což je normální a možná je to nakonec i dobře. Teď bych ale rád jeden točil už příští rok. Jmenuje se to Konec světa a scénář napsal Ivan Arsenjev. Zatím je ale ještě otázka, jak to dopadne s financováním.