Režisér Emir Kusturica: S Deppem jsme se na filmu o Pancho Villovi snadno dohodli

V roce 1978 jsem dokončil pražskou FAMU v ročníku, který vedl Otakar Vávra. V devadesátých letech jsem v Praze byl kvůli natáčení filmu Underground. Když jsem dnes (ve čtvrtek - pozn. red.) přistával v Praze, uvědomil jsem si opět její kouzlo, co mi scházelo. V ulicích jsem si vzpomněl na její magičnost, kterou nepřestává postrádat. A ani jazyk jsem nezapomněl, můžeme se bavit česky.

Přijal jsem pozvání paní Orhideje Vojnović-Škrbić, která zde Vojovu výstavu nazvanou Sailing on Dreams pořádá, a také proto že jsem se podílel na vzniku stejnojmenné publikace, jež výstavu Stanićových doprovází. Můj příspěvek do knihy o Vojovi Stanićovi a jeho práci se jmenuje Malíř akrobat.

O Stanićovi a jeho práci jsem vytvořil i dokument. Věřím, že tím nejdůležitějším na jeho umění je schopnost proměnit jednoduchost života v mýtus. S takovou mytologií, jako je ta jeho, se setkáte jen zřídka. Svět, který vnímá, se skládá z malých a jednoduchých věcí. Vojo ve svých dílech zachovává podstatu jednoduchosti, ale zároveň ji přesouvá do neobvyklých idiomů surrealismu a naivity.

Pamatuji se, když jsme s Vojem měli přebírat nějakou cenu a já mu volal, pojeď se mnou. A on říkal, že nemůže, že je nemocný. Prostě se mu nechtělo. Potřeboval dál sedět ve svém bytě a pozorovat ulice, svět kolem sebe tak, jak vidíte na jeho obrazech. Takhle on vidí svět. Ten den, kdy už mělo letět letadlo a my měli nastupovat, Vojovi volám a on, že nemůže, protože je nemocná jeho žena. Prostě se mu pro cenu nechtělo, musel jsem letět sám.

Jo, hrajeme pořád. Teď jsme odehráli nějaké koncerty v Rusku, dokonce jsme byli i v tom městě, kde byla vynalezena puška kalašnikov.

Hlavní roli bude hrát Johnny Depp, dohodli jsme se rychle. Točili jsme spolu už Arizona Dream. (Kusturica za něj získal cenu Stříbrného medvěda z filmového festivalu v Berlíně v roce 1993.)

Emir Kosturica: Malíř akrobat (ukázka z knihy)

...Svět vizuálního zázraku

Je zřejmé, že svět Vojo Staniće je ten, který nevlastní ani malé množství vizuálního zázraku. Hovořím zde jako filmový režisér, který vytváří filmy s takovými vizuálními efekty. Když režíruji film, musím také čelit obtížnostem a možnostem tvořivého procesu. Je to především v okamžicích, jako je tento, kdy přemýšlím o slunečnících a náladě tohoto středomořského města a dochází mi, že jsou to především tyto věci, které mají schopnost naplnit člověka tím jednoduchým pocitem, jenž konejší všechny starosti, které může mít ohledně změny nebo zlepšení své práce.

Podle všech přijatelných norem, Vojo Stanić je a byl po celou dobu své dlouhé kariéry výrazně současným malířem - dokonce i nyní, ve věku osmdesáti šesti let, má mladickost malíře, jenž začínal pracovat tak dávno. Je pozoruhodné, že po celou dobu neprodělal jeho malířský styl mnoho velkých změn (ačkoli zřetelně následoval některé typy drobných vývojových směrů), a můžeme také z větší části vystopovat soudržnost stylu a obsahu jeho zájmů v rozmanitých oblastech lidské činnosti, které běžně doznívají jedna vedle druhé.

Jestliže se zadíváme na jeho práci, vzhlížíme k nočním oblohám, zpívajícím sborům, horkovzdušným balónům, plachetnicím na moři, mužům, kteří sledují jeden druhého, milencům zapleteným do sebe - a všechny tyto obrazy jsou namalovány tak, aby byly téměř zhmotněny. Pokud by se mohl Vojo, umělec, který odmítl zestárnout, vrátit na počátek své kariéry a namalovat znovu obrazy, které již namaloval, předpokládám, že konečný výsledek by byl ještě více pulzující; paradoxně se zdá, že plynoucí čas Vojo Staniće omlazuje...