Článek
Před 70 lety
Pianista, klávesista a skladatel Chick Corea vyzkoušel hodně hudebních směrů a pracoval snad s každým, kdo v hudbě něco znamenal. Mnoho z jeho skladeb je považováno za jazzové standardy. Na konci šedesátých let se stal zásadní osobností fusion. Do jazzu tehdy začal pronikat rock a world music s příchutí Indie, Afriky i latinské Ameriky.
Armando Anthony "Chick" Corea se narodil 12. června 1941 v Chelsea (Massachusetts) ve španělsko-italské rodině. Jeho otec byl jazzman a naučil ho hrát na piáno. Jako malý byl totálně obklopen hudbou, ovlivnili ho Dizzy Gillespie, Charlie Parker, Bud Powell a další.
Když dospěl, přestěhoval se do New Yorku na studia, která brzy opustil, a vydal se na dráhu profesionálního hudebníka. Jeho první známější nahrávka vyšla na desce Blue Mitchell's quintet: The Thing To Do a jeho první sólo album se jmenovalo Tones for Joan's Bones (1966).
Potom se dal velmi avantgardním směrem, hrál s Milesem Davisem a postupně dospěl k elektrickému free jazzu ovlivněnému rockem. Největší slávy dosáhl v sedmdesátých letech, kdy se pustil do jazz fusion s funky a latinoamerickým nádechem. Jeho skupina Return to Forever (zal. 1971) se stala skutečnou legendou. Podle některých publicistů je nejslavnějším počinem Return to Forever skladba Spain z alba Light as a Feather, vydali však celou řadu desek.
Americký vibrafonista Gary Burton (vpředu) v sobotu zahraje v pražském Kongresovém centru s klavíristou Chickem Coreou.
Dále Corea spolupracoval ve dvojici třeba s vibrafonistou Gary Burtonem, s Herbie Hancockem a s Belou Fleckem, s nímž se objevil poměrně nedávno i v Praze. V roce 2008 se dali dohromady noví Return to Forever (Corea, Stanley Clarke, Lenny White, Al Di Meola) a opět si získali fanoušky i kritiku.