Článek
Za celou zhruba třicetiletou činnost jsem se dotkl nepřeberného množství historického nábytku. V poslední době to byl třeba luxusní stůl ze zámku Hluboká nad Vltavou, který byl kdysi poškozen vodou. Průběžně se účastním práce na projektu Cechy v jižních Čechách, kde jsem zrestauroval kolekci cechovních truhliček různých konstrukčních řešení, tvarů a výzdoby, která by měla být vystavena v příštím roce v Jihočeském muzeu.
Jak se shání materiál na restaurování nábytku?
Těžce a různě. V intarziích se kombinují různé druhy dřev a v technice marketerie, která má základy v Itálii, se kombinují drahé materiály. Slonovou kost nebo eben získávám ze starých klavírů, perleť z lastur z knoflíkářských dílen, mosaz ze starých pasířských dílen, kterou mi kolegové protáhnou na potřebnou tloušťku. Sklo ve starých sekretářích bylo foukané s viditelnými bublinkami, takže v tomto ohledu spolupracuji s odborníkem na vitráže a sklo. Různá dřeva mi pomáhá získat kamarád dendrolog – znalec dřevin.
Kromě restaurování se věnujete i výtvarné tvorbě. Jak to jde dohromady?
Docela dobře. Intarzie a marketerie vyžadují trpělivost a množství času. Vtip je v tom, že se skládají dohromady materiály různého původu a odlišných fyzikálních vlastností a vy musíte po pracném zalepení vše zajistit tak, aby nedošlo k jejich opětovnému uvolnění. Moje vlastní sochařská a grafická tvorba mi ve chvílích nekonečného čekání přináší uvolnění a řekl bych jinou radost, díky které si dobíjím zpět energii vydanou při restaurování.
Ve vašich plastikách jako by se rozvíjela dadaistická tradice...
Dadaismus a surrealismus nejsou výtvarné směry či styly, ale vyjádřením postoje člověka k umění a k životu. Svými dřevěnými objekty bych chtěl přiblížit krásu nalezených a dnes už nepoužívaných předmětů, které při určitém zvláštním seskupování mohou potěšit a pobavit svou nelogičností i nostalgií.
Ozvláštněné objekty vznikají spontánně nebo o nich máte předem danou představu?
Tak i tak. Někdy mě zaujme nějaký citát a k němu si postavím objekt. Jindy vracím život odloženým předmětům, které byly zbaveny své dřívější funkce a původních souvislostí. Stávají se nositeli změněných cílů, takže jde o setkání zcela odlišných až protichůdných významů. A tím se zabydlují v nové funkci.
Dá se nějak propojit současné umění a dávná tradice?
Má poslední výstava na přelomu roku v pražské galerii Carpe Diem měla název Oživlé předměty a měla divákům naznačit, jak doufám, že umění může být poctivé řemeslo, ale i trochu bláznivá a krásná hra. Rád se při tom inspiruji různými uměleckořemeslnými fígly dávno minulé doby. A jsem často zcela unesen nadčasovou výzdobou starých předmětů, třeba když se dívám na různé optické klamy na intarzované výzdobě nábytku. Vždyť už dříve tyto motivy inspirovaly nejslavnější umělce moderního op-artu.
Petr Johanus (1957)
Petr Johanus pochází z Českých Budějovic, žije a pracuje v Praze a Českých Budějovicích. Je členem Asociace restaurátorů, od roku 1981 restauruje památky užitého umění, specializuje se na historický nábytek, intarzie a dřevořezbu. Ve své výtvarné tvorbě se zabývá uměleckým zpracováním dřeva v různé formě a užití. Zajímají ho interiérové doplňky, objekty, komorní plastika a humorně laděné asambláže.
