Článek
Při milostných písních italské renesance a baroka ji doprovázel mezinárodní soubor dobových nástrojů Private Musicke vedený rakouským kytaristou Pierrem Pitzlem. Přednes písní málo známých autorů (s výjimkou Monteverdiho) se dost liší od operních či jiných recitálů pěvkyně, jak jsme je zažili v minulosti.
Magdalena Kožená přednesla v Rudolfinu Milostné dopisy. V přitažlivých zhudebněných milostných textech ze 17. století ji doprovodil mezinárodně obsazený soubor instrumentalistů Private Musicke.
Samotné písně nebyly ve své době ani koncertními čísly, nýbrž zcela privátními vyjádřeními citů patřících určité osobě. Jejich doprovod převážně strunnými nástroji je však natolik zpopularizoval, že šlo v podstatě o předchůdkyně dnešních pop hitů.
Kožená byla oděná jednoduše a bosa, připomínala spíše dobovou pastýřku. Zpívala vždy několik písni vcelku, což možná činilo publiku problémy v rozpoznání titulů, ale přispělo to k většímu účinku.
Její pěvecký výkon byl přesvědčivější než na zmíněném albu. Hlasová perfekce spojená s výrazovým mistrovstvím (afekty vášně, mateřského citu apod.) učinily z písní skvosty a zcela vtáhly publikum do citů hrdinů a hrdinek. Proti albu přibyly ještě čtyři písně, z toho tři přídavky.