Článek
Loni jste na veletrhu v Lipsku pronášel laudacio Jaroslavu Rudišovi, když přebíral Cenu německých literárních domů. Máte vztah nejen ke Kafkovi, ale i k české literatuře?
Ne. Vyplynulo to jenom z přátelství s Jaroslavem. Založil skupinu Kafka Band, díky ní jsme se poznali. Vztah byl navázán Kafkovým prostřednictvím. Bohužel nemluvím česky, takže si nemohu přečíst vaše autory v originálu, jen v překladech.
Přesto jste sdělil, že Rudiš je pedagogem historie střední Evropy.
Jaroslav vydal svou první knihu psanou v němčině. Jmenuje se Winterbergova poslední cesta a vyjde jistě i česky. A vidíte, zase v ní jde o dějiny centrální Evropy v posledních sto letech.
Můžete se vrátit k prvním motivům svého zájmu o Kafkovo dílo?
Bylo mi osmnáct, kdy jsem přečetl jeho nejdůležitější knihy. Vůbec jsem jim ale nerozuměl, nikdo z učitelů nám nebyl schopen nic vysvětlit. Když mi bylo asi šestadvacet, dostal jsem se k jeho deníkům a pochopil, že to je génius. Byl to člověk bez iluzí, takový jsem chtěl být také.
Reiner Stach
V čem byl geniální?
Především v tom, jak pracoval s německým jazykem. V posledních tisíci letech bylo málo osobností, které ho tak ovládaly. Můžeme ho srovnat s Goethem, ale s mnoha dalšími. A za druhé je zakladatelem moderny německé literatury. Přišel s novými formami, s novými technikami vyprávění, které v devatenáctém století neexistovaly.
V Procesu a v Proměně vypráví, jako kdyby se na svět díval skrz kameru. Vidíme jen to, co sleduje hrdina. Nic víc. Je to, jako když jdete tunelem pouze s baterkou. Takový styl čtenáře děsí. Sleduje, že hrdina je dezorientovaný, a proto je takový i čtenář.
Ve svých pracích píšete, že se Kafka s Prahou nesžil. Proč?
Jde spíš o literární pohled. Prahu vnímal jako domovské město. Když přijížděli z Berlína i odjinud přátelé, s hrdostí je provázel jeho krásami. Pochopil však, že se v ní jako spisovatel nemůže plně projevit. Bylo to pro něho provinční prostředí. Jak Kafka, tak i mnozí Češi se orientovali na Paříž, na Berlín, nikoli na Vídeň. Kdyby šlo Kafkovi o občanskou kariéru, orientoval by se na Vídeň. Tam bylo centrum moci, ministerstva.
Před Velkou válkou říkal, že Praha je přerostlá umírající vesnice. Pro něho bylo místem moderny Berlín. V roce 1914, nedlouho před začátkem konfliktu, se tam rozešel s Felicií Bauerovou, Berlíňankou, svou velkou láskou. Chtěl začít nový život. Byl na dovolené u moře a napsal rodičům, že dá v Praze výpověď a usadí se jako spisovatel v Berlíně. Zabránila tomu ale světová válka. Jako občan Rakouska-Uherska nesměl překročit hranice, dokonce nemohl do Berlína ani telefonovat.
Reiner Stach
O Kafkově vztahu k českému národu ale svědčí jeho práce v pojišťovně. Po roce 1919 excelentně zvládl profesionální zkoušku z českého jazyka, což bylo podmínkou další úřednické existence…
Podmínka byla, že museli nejen česky rozumět, mluvit, ale i diktovat korespondenci…
Jak se díváte na jeho sestry, které projevovaly vstřícný vztah k českým partnerům. Sestra Ottla například poskytla svému příteli azyl ve Zlaté uličce na Hradě.
To byla nejmladší sestra a jen ona si vzala Čecha. Chodila s ním dlouho, ale protože to byl Čech, a ne Žid, neřekla ani svým rodičům, že má přítele. To byl důvod, proč si pronajala malý domeček ve Zlaté uličce. Mohli se scházet mimo centrum a nepotkat rodiče.
Její partner Josef David byl v armádě a ve válce. Do Prahy jezdil jen jednou za tři měsíce. I proto mohl Kafka domeček využívat. Potom se Ottla přestěhovala do Siřemi.
Když se David vrátil z války, přemýšlela, jestli si ho má vzít, nebo se svými sionistickými přáteli odjet do Palestiny. Rodiče byli rozhodně proti. Možná ale byla těhotná, to nevíme. Následující manželství nebylo šťastné, rozešli se někdy v roce 1938 nebo 1940. Ona byla svobodomyslná, on naopak jako právník velmi přísný. Dokonce se stalo, že když poskytla žebrákovi almužnu a přicházel manžel, musela ho před ním schovat. Bohužel všechny Kafkovy sestry byly zavražděny během nacistického násilí.
Reiner Stach
Jak si vysvětlujete, že Kafka dokáže nadále oslovovat celý svět?
Myslím, že líčí situace, které jsou pochopitelné v celém světě. V románu Zámek přijde do vesnice cizí člověk, který v ní chce žít. Obyvatelé ho odmítnou jen proto, že je cizí, že se tam nenarodil. A on zjistí, že existují lidé, kteří si myslí něco jiného než on. A také se změní. Zpočátku chce žít v té vesnici, nakonec ale zjistí, že by musel zaplatit velkou cenu, podrobit se. To se ve vztahu jedince a kolektivu přece děje v každé kultuře, všude na světě.
Ptal jsem se čínské profesorky, jak mohou číst Kafku, když třeba ani nevědí, kde je Praha, co je česká a německá literatura. Odpověděla, že mu dobře rozumějí. Třeba v Proměně je situace, kdy je člověk izolovaný ve vlastní rodině. To se přece odehrává v celém světě. Je to transkulturní zkušenost.
Myslím si, že to je základ Kafkovy světové proslulosti. K tomu nepotřebujete vědět, že byl Němec a Žid.
Může se vám hodit na Zboží.cz: