Článek
Proč jste se rozhodli počínaje ročníkem 2024 zrušit věkový limit třicet pět let?
Cena Jindřicha Chalupeckého byla založena v roce 1990, tedy v době, kdy se společensky poukazovalo na mladé. V posledních letech se i na mezinárodní scéně řeší ageismus, to, že člověk nemusí nutně začínat s kariérou ve dvaceti letech.
Stále to není cena pro etablované umělce, kteří mají za sebou celoživotní profesní dráhu. Je to cena pro rozjezd. A ten může být třeba i v sedmdesáti. I lidé staršího věku se vracejí k tvorbě nebo teprve začínají a potřebují podporu stejně jako student po škole. My se rozhodli toto reflektovat a místo věku definovat cenu stadiem kariéry.
Podle vás je tedy věkový limit přežitek?
Ve většině případů ano a na mezinárodním poli se to dost řeší i v jiných oborech. Třeba u uměleckých skupin to byl problém a my jsme taková uskupení, pokud byl jen jeden člen starší pětatřiceti let, museli diskvalifikovat.
Budete měnit název toho ocenění?
Ne. Myslíme si, že se stále ztotožňuje s tím, s čím ho založili jeho tvůrci v devadesátých letech. To byla zejména podpora umělecké scény.
Kritici vašeho kroku tvrdí, že tím pohřbíváte něco, co mělo platný kredit.
Doufám, že ne. Snažíme se to dělat s nejlepšími úmysly, ale kontext doby se změnil.
Budete udělovat ceny tři. Jak bude zohledněna ona fáze umělecké kariéry?
Je možné, že se v té trojici objeví někdo, kdo teprve studuje na výtvarné škole, i někdo, kdo je mnohem starší. Trojice cen je pro nás důležitá z hlediska kategorií na umělecké scéně, protože jak bylo hojně diskutováno, je těžké porovnávat malbu s aktivistickým uměním nebo se sochou. Kategorie nebudeme vyhlašovat dopředu, protože na rozdíl od filmu je to ve výtvarném umění mnohem složitější.
Každý rok tedy budou rozdílné kategorie?
Ano. Vychází to ze zkušenosti toho, jaká díla nám lidé přihlašují. Porota tímto způsobem pracuje už teď, kdy si přihlášená portfolia rozdělí někdy podle médií, jindy podle konkrétního tématu. Při vyhlašování ale porota nějaké to médium vítězi přiřkne.
Omlouvám se, ale stále mi není zcela jasné, jak budete posuzovat onu fázi kariéry.
Nabízíme podporu vzniku nového díla, profesionální prezentaci v jedné z předních galerijních institucí i zahraniční rezidence, a to je typ podpory pro někoho, kdo kariéru teprve rozjíždí. Porota zhodnotí, jestli už je to etablovaný umělec či umělkyně, nebo ne.
Někteří mají za sebou pár let kariéry, jiní ji přerušili kvůli rodičovství nebo jiným povinnostem. Velká spousta umělkyň poté, co založily rodinu, svou uměleckou praxi přerušily nebo úplně skončily. Zvlášť dřív byl počet laureátů a laureátek absolutně nevyvážený.
Dobře, budu konkrétní a snad mi to jmenovaný umělec promine. Pokud si dá Krištof Kintera roky pauzu, v mezičase se bude věnovat třeba zahrádkaření a po deseti letech se vrátí na scénu v úplně novém výtvarném žánru, bude přijat mezi kandidáty?
Bude to vždycky na porotě, ale obávám se, že je to natolik etablovaný umělec, který se navíc v Cenách Jindřicha Chalupeckého už objevil, že to není úplně pro něj. Když se ale přihlásí spolužák Krištofa Kintery, který celou dobu tvořil, ale možná neměl příležitost nebo nebyla jeho tvorba vidět a porota se rozhodne ho podpořit, je jedno, kolik mu je let.
Jsou tedy všichni dosavadní laureáti a laureátky z dalších ročníků vyloučeni?
Nejsou. My i kvůli tomu rozšiřujeme porotu z pěti členů na šest, aby byl vyvážený počet místních a mezinárodních členů.
Hrála roli v těch změnách zkušenost z ročníku 2020, kdy finalisté řekli, že spolu nechtějí soupeřit, a vítěz tak nebyl vyhlášen?
Byla to důležitá zkušenost. Toto téma jsme s naší správní radou řešili od roku 2015. Ve svých počátcích byla cena někomu udělovaná za zásluhy, ale v průběhu let a zejména za funkčního období Lenky Lindaurové začali umělkyně a umělci dělat nové dílo za účelem soutěže, dostali na něj rozpočet a další podporu vzniku díla.
Přirovnávám to k literárním cenám, u nichž to také nefunguje tak, že pět lidí zjistí, že je v soutěži, a pak teprve začnou psát knížku podle zadání. Takový postup nedává moc smysl.