Článek
Jak projekt vznikl?
Byla to společenská a kulturní iniciativa, o které jsem se dozvěděla na jaře 2015. Zakladatelé tehdy hledali prvního člověka do týmu, ředitele budoucí Kunsthalle Praha. Hledali někoho, kdo dokáže vybudovat novou kulturní instituci, která bude mít mezinárodní přesah a osloví živým programem nejen milovníky umění, ale i ty, kteří si cestu k umění teprve hledají.
Měla jste už s nějakou kulturní institucí zkušenost?
Posledních pět let před nástupem do Kunsthalle Praha jsem pracovala pro Pittsburskou univerzitu, která je, podobně jako Kunsthalle, neziskovou organizací. I když je v působení těchto institucí mnoho paralel, mám spíš manažerské zkušenosti. Ke kultuře mám hluboký vztah už od mala, děda byl grafik a matka hudebnice.
Kdo galerii Kunsthalle provozuje?
Kunsthalle Praha byla založena nadací The Pudil Family Foundation. Tuto nadaci založili manželé Petr a Pavlína Pudilovi za účelem podpory vizuálního umění. Předsedou její správní rady se stal Petr Pudil. Do nadace vložili i svou sbírku uměleckých děl. Jakmile vložíte do nadace nějaký majetek, určujete tím, že má být použit pro veřejně prospěšné účely, a už ho nemůžete vzít zpět. Co se týká provozu Kunsthalle Praha, postupně se nám rozrůstá tým a připravujeme se na otevření.
Prostor Zengerovy trafostanice pro účely galerie chtěli už od začátku?
Pudilovi podnikají v mnoha oborech. Díky tomu se k nim dostala informace, že je tento objekt na prodej. Měl tam být hotel. Oni v tom ale viděli příležitost zrealizovat svůj dlouho zamýšlený plán vzniku kulturní instituce.
Objekt je však památkově chráněný. Nakolik to zkomplikovalo jeho přestavbu?
Vedli jsme dlouhodobá jednání s památkáři, odborníky i architekty z ateliéru Shindler Seko. Všichni hledali takový způsob rekonstrukce objektu, který by zachoval jeho charakter, ale zároveň aby co nejlépe mohl sloužit moderní galerii. S ohledem na podstatné statické závady a na kontaminaci interiéru to nebylo jednoduché.
Finální projekt zachovává historický exteriér budovy, ale přibyde třeba i důležitý novodobý prvek – vstupní lávka, která bude lidi uvádět do galerie. Architektonické řešení zároveň nadále respektuje původní kontrast mezi neoklasicistním vnějškem a industriálním vnitřkem budovy.
Kolik bude v galerii výstavních sálů?
Plánujeme tři, které se budou moci vzájemně propojit a uzpůsobit pro každou novou výstavu. Pro galerii jsou důležité i světelné a klimatické podmínky. Musíme zvolit osvětlení, které bude šetrné k vystaveným dílům a bude brát ohled i na vlhkost a teplotu, aby nedocházelo k jejich výkyvům.
V budově ale budou i další zajímavá místa. Prostorná vstupní hala, design shop, restaurace, kavárna a místnosti pro vzdělávání a pro děti.
V jaké fázi je přestavba budovy v tuto chvíli?
Budova byla odstrojena a všechny vzácné architektonické prvky máme odborně uskladněny. Probíhá také jejich restaurování. Je položena základová deska, na ní začnou přibývat podlaží a dojde i k obnovení původní severovýchodní stěny. Pak se vrátí i původní krov.
Problém trafostanice byl, že velkou část nosných prvků postavili pomocí tehdy inovativních hlinitanových cementů. Jenže časem se ukázalo, že ten materiál bez jakýchkoliv vnějších známek ztrácí pevnost a může se zničehonic zřítit. Tudíž bylo nezbytné vnitřek budovy z velké části předělat.
Kdy se galerie otevře?
Počítáme s tím, že v březnu nebo dubnu příštího roku bychom měli mít objekt kompletně zastřešen. Ale celá budova bude hotová asi na podzim roku 2020. První návštěvníky bychom v galerii rádi přivítali v květnu 2021.
Jaké umění bude na lidi čekat?
Zaměříme se na umění dvacátého a jednadvacátého století. Především chceme objevovat nové pohledy na současné umění a jeho kořeny v nedávné minulosti, prezentovat různé styly a média a propojovat místní a mezinárodní scénu. Plánujeme mít většinou dvě výstavy souběžně, ty větší potrvají zhruba tři až čtyři měsíce.
Budete jako ředitelka rozhodovat i o výstavách?
Mám zodpovědnost za kompletní chod instituce. Nejsem ale kunsthistorik, takže při posuzování obsahu výstavních projektů přináším spíše pohled návštěvníka. Program u nás tvoří ve spolupráci s dalšími odborníky hlavní kurátorka Christelle Havránek. Díky ní máme výhled na několik let po otevření ve značné míře určený.
Výstavy, které vyžadují zápůjčky od jiných muzeí, se musí plánovat s velkým předstihem. Plánujeme spolupracovat s domácími a zahraničními galeriemi.
Jaká je hlavní ambice Kunsthalle Praha?
Chtěli bychom v hlavním městě vytvořit místo, kam budou lidé rádi chodit na skvělou výstavu, ale i jen tak na kávu. Naším cílem je zařadit více umění do běžného života, přinášet mezinárodní kontext a neotřelé pohledy na věc. Pro ty, kteří si cestu k umění hledají, ho tak trochu demystifikovat. Když se nám to aspoň zčásti podaří, budu mít velikou radost.