Článek
Jen jedinou vadu na kráse pražský večer měl. Když hned po úvodní Can´t Stop zazněla singlová věc z nové desky Stadium Arcadium, písnička Dani California, kapela se ani nezačervenala. Přitom měla, protože každý laik pozná, že ta písnička je skutečně (až na jeden rozdílný akord) totožná se skladbou Mary Jane´s Last Dance, kterou v roce 1993 vydal Tom Petty.
Kdyby se redhoti, jak se kalifornské čtveřici v tuzemsku hezky říká, o nedopatření alespoň slůvkem zmínili, omluvili se za ně či pronesli cosi legračního, bylo by všechno v pořádku. Oni ale hráli, jako by se nechumelilo. Jistě s vědomím, že se celá kauza zamete pod koberec nebo nakonec oficiálně vyhlásí, že to všechno byla pocta Pettyho géniovi.
Red Hot Chili Peppers se během středečního večera s verbálním projevem vůbec příliš neunavovali, jen si sem tam zavtipkovali mezi sebou tak, že tomu mohl divák sotva rozumět. Kytarista John Frusciante například vymýšlel přímo na fleku riffy a k nim zpěvovou linku, aby pak prohodil, že to byl jen takový momentální nápad. Baskytarista Flea to pak spíše pro kapelu komentoval.
Novinky i příjemné vzpomínání
Šlo ale především o písničky z nové desky Stadium Arcadium, krásu jejich koncertního pojetí a vzpomínání na blyštivé hitparádové časy. Red Hot Chili Peppers se představili ve skvělé formě. Oproti obavám zpíval Anthony Kiedis s obrovským přehledem a instrumentalisté předváděli takové kousky, až rozum zůstával stát. Zvláště Flea "dováděl" s baskytarou v obrovském stylu: leckterý tuzemský baskytarista v publiku musel lapit mindrák, kterého se do skonání světa nezbaví.
Jak bezmála dvouhodinový koncert spěl do finále, hala spontánně aplaudovala každé skladbě, která zazněla. Sedící se na svých místech v ochozech postavili a tančili. U vytržení byli všichni, když úplně na konci zazněly písničky Californication, By The Way a v přídavku i krásná balada Under The Bridge a divoká Give It Away.
Za zmínku jistě stojí i jednoduché, přitom nesmírně funkční pódium se čtyřmi obrazovkami, které se srovnávaly vedle sebe do nejrůznějších obrazců a oživovaly mnohabarevnou stěnu táhnoucí se až do středu celé Sazka Areny. Všechno fungovalo, všechno bylo důstojné a příjemné.