RECENZE: Zrušený rok. Když ráno ve schránce nejsou noviny

Michal Viewegh, autor knihy Zrušený rok, má citace známých osobností rád. I v jeho aktuálním díle jich na čtenáře pár čeká. A propos ono výše uvedené rockerovo heslo by mohlo být ideálním podtitulem spisovatelova románového deníku na rok 2020. Na rok, který byl zasažen celosvětovou pandemií.

Styl Vieweghova psaní je odlehčený, mírně cynický a vcelku hodně sebedestruktivní. Takto se u nás umí veřejně, ale zároveň i noblesně shazovat snad už jen fotograf Jan Saudek. Veškeré karamboly v oblasti partnerských vztahů, sexuálních neúspěchů, krachů přátelství, svízele výchovy pubertálních dcer, nepochopení jeho tvorby či zklamání z toho, že ráno nenašel ve schránce předplacené noviny, odhaluje doslova v plné nahotě.

Koneckonců člověk, který se ocitl na pokraji smrti (v roce 2012 mu praskla aorta) a na nemocničním lůžku už možná promýšlel, koho nesmí zapomenout pozvat na svůj pohřeb a jakou hudbu si tam nechá zahrát, už spoustu podrazů, zklamání a podpásovek bere se střízlivým i humorným nadhledem. Nebo se o to alespoň snaží.

Ačkoli se v knize dočteme třeba o imunitě autora vůči zmijímu jedu literární kritiky, ne vždy se mu daří určitou posmutnělou lítost v sobě eliminovat. Na druhé straně se stejnou sžíravostí jako u sebe elegantně glosuje dění (i virtuální na Facebooku), které se stalo v covidovém roce 2020.

S vtipem sobě vlastním ironizuje dobu, která je vymknutá mimo jiné kvůli nezdravé politické korektnosti z kloubů. A zároveň se zalknutá přemírou informací nezadržitelně řítí do neznáma.

Knihu Zrušený rok by neměl člověk pouze povrchně přelouskat jako nějaké kratochvilné čtení do vlaku. Při pozorném čtení v ní totiž narazí na spoustu otázek. Ale zároveň ho může vnitřně posílit, že je na tom s odpověďmi stejně na štíru jako autor, a tudíž v tom není sám.

Takže to nakonec vypadá, že jsou největším problémem našeho postmoderního světa ty chybějící noviny ráno ve schránce.

Hodnocení 75 % 

Může se vám hodit na Zboží.cz: