RECENZE: Zlatý podraz. Mládí a chuť do života v obklíčení dějin

Pro film vybrali autoři z knihy tu část historie, která začíná v roce 1938, přes druhou světovou válku, a pak léta, v nichž se rozhodovalo o budoucím charakteru republiky, děj vrcholí na počátku let padesátých. Hlavními hrdiny jsou chlapci, kteří svou vášeň k basketbalu dokázali dovést až k senzačnímu a neočekávanému vítězství na mistrovství Evropy v roce 1946.

Jejich charaktery, mládí, chuť do života (s výrazným vědomím válečných zvěrstev, v nichž ztratili svého trenéra), smysl pro tým i čest a touhu vyhrát dokázal Špaček s ostatními tvůrci vyjádřit s takovou energií, že emoce, které z plátna na diváky přecházejí, staví snímek nad většinu současné české filmové tvorby.

Pozitivní je i originalita filmu. Ne konkrétního děje, který se odvíjí v duchu vnějších událostí, a tedy (kromě výsledků basketbalových utkání) předvídatelně, ale samotného prostředí basketbalu. Ten v českém filmu jednak nevídáme, jednak nemá tak silnou fanouškovskou základnu jako třeba fotbal, takže většina diváků prožije s hráči napětí z výsledků zápasů, a jednak přirozeně umožňuje pracovat právě se smyslem pro kolektiv a fair play. Titulní podraz vynikne o to silněji a působivěji.

Výtečná je výprava, na níž se zjevně nešetřilo, což tradičně ctí producenta Jaroslava Boučka (vybaví se vzpomínka na film Je třeba zabít Sekala, pro který nechal osít a vyrůst celé pole). Autenticky působí sportovní haly i basketbalový kemp, velkoryse početný je komparz na tribunách, přesná je i dobová stylizace, od celků až do nejmenších detailů. V tom všem se skvěle dařilo kameramanovi filmu Vladimíru Smutnému, který takové podmínky umí využít a jehož mistrovství může díky tomu vyniknout naplno.

Střihačka Anna Johnson Ryndová společně s režisérem dali filmu výborný rytmus i tempo, akční v zápasech, zvolněné ve vypjatých chvílích mimo hřiště. A dravá hudba Jakuba Kudláče vše velmi dobře podporuje.

Slabiny nakonec najdeme přece jen ve scénáři, který některé motivy (romantická láska hlavního hrdiny) rozehrává, aniž by měly pro základní osu filmu podstatný význam, a na jiné (postava otce hlavního hrdiny) zase nezbylo tolik prostoru, kolik by možná zasloužily. Některé skoky v ději jsou překotné a občas nejsou hned zcela jasné, ale zároveň je třeba uznat a ocenit, že film netrpí vysvětlovací ani didaktickou mánií.

Herecky je Zlatý podraz spíše vyvážený než vynikající, nikdo nezazáří natolik, aby si divák jeho výkon výrazně zapamatoval. U vedení mladých se Špačkovi daří spíše průměrně, herci jako Martin Huba odvádějí přesně to, co se od nich čeká, a Ondřej Malý – při vší úctě k jeho výbornému herectví – by si zasloužil i něco méně „nápovědného“, než mu české filmy (včetně právě Špačkových) převážně nabízejí.

A poznámka na závěr: lze se dohadovat, nakolik je závěrečné provedení státní hymny zajímavé, nevšední, originální. Ale poté, co se ještě před koncem filmu stane právě hymna tak silným emotivním i významotvorným prvkem, jak je to možné jen zcela výjimečně, pod titulky zapůsobí jako zhola zbytečný nefilmový hold 100. výročí vzniku Československa.

Hodnocení: 80 %