RECENZE: Zkušená Lucie vzpomínala na časy zrání

Jistě, většinu písniček z uvedené desky na svých vystoupeních Lucie hraje. Tentokrát ale její program ve své první části kopíroval sled skladeb na uvedeném albu, následně zazněly písně z jejího posledního díla EvoLucie z roku 2018 a finále obstaraly ty, které skupina nesmí na koncertech opomenout, protože se jí povedly tak, že by se bez nich publikum cítilo nenaplněné.

Vydání alba Černý kočky, mokrý žáby v září 1994 odstartovalo časy největší slávy Lucie. Producent Ivan Král se tehdy vrátil z Ameriky, aby přispěl radami a zkušenostmi, jeho bohatá profesní praxe se pak v bratislavském studiu Ebony, kde se nahrávalo, šikovně vpila do mladické drzosti, ambic a autentičnosti Lucie, pro desku se narodily písně, které měly hluboko v sobě dar nadčasovosti, a publikum je vřele přijalo, hned jak vyšly.

V sestavě však tehdy nebyl baskytarista P. B. Ch., jenž se věnoval sólové desce. Nahradil jej Marta Minárik. Na turné kapela vyrazila ve složení tehdy rozšířeném o zpěvačku Lenku Dusilovou, kytaristu Martina Střesku (hrával v Alici) a perkusionistu Pavla Plánku. Koncerty byly divoké, publikum se na nich do kapely zamilovávalo ještě víc a vrcholem těch časů bylo pro Lucii předskakování Rolling Stones v Praze v roce 1995.

Do té doby se nyní písněmi vrátila. Devětadvacet let po vydání desky už je zase v kapele P. B. Ch., písně z alba Černý kočky, mokrý žáby s ní naživo zpívala Lenka Dusilová (ve druhé části ji nahradila trojice vokalistek) a vedle ní, Davida Kollera, Roberta Kodyma, P. B. Ch. a Michala Dvořáka byl na pódiu ještě Kollerův syn Adam, tahoun u bicích nástrojů.

Je přirozené, že bezmála tři desetiletí vezmou většině kapel bývalou vášeň, a tak písně starší i nové prezentovala v největší české hale parta zkušených hudebníků i lidí, jež se opírá o profesionalitu i renomé, které jí zaručují bezpodmínečnou podporu publika. Pořád jsou tu ovšem dva osobité, přitom náležitě odlišné hlasy zpěváků Kollera a Kodyma, stejně tak uhrančivý souzvuk, který nastane, když zpívají společně.

Party Lenky Dusilové byly poněkud utopené v instrumentálním tlaku, což asi nejvíce vadilo v písni Štotymeňjagavariš?, v níž jsou její linky mile drzé. Jakmile ale zpívala Sen, který byl i poctou zesnulému producentovi Ivanu Královi, i po těch letech se při tomhle jejím duetu s Kollerem leckomu rozešel mráz po zádech.

Vybrané písničky z alba EvoLucie si pak v Praze vystavěly zase o kousek pevnější zdivo nesmrtelnosti a finálové hity splnily to, co měly. Publikum při nich zpívalo i tančilo a Lucie si spolu s ním mohla koncert užít až do konce.

Příští rok vystoupí na putovním festivalu Hrady.CZ a není pochyb o tom, že i tam s ní bude před pódiem zpívat několik generací posluchačů, tak jako v Praze.

Celý večer zahájila půlhodinovým setem ženská skupina Vesna. Její z folkloru vycházející hudební všehochuť ukázala, že i ta do velkých hal patří. Originální formace zahrála, zazpívala a obstála.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Černý kočky mokrý žáby - Lucie [CD], Slunečnice - Lucie [CD]