RECENZE: Životní role. Phoenixův Joker ze sebe vydal vše

Phoenix hraje hodně fyzicky, z bolestného výrazu a nervních pohybů rukou i nohou vyčteme hodně dřív, než promluví. Nějakou tu „sošku“ by mu letos za herecký výkon měli přiklepnout.

Dokonale se vtělil do neúspěšného komika Arthura, který nemá ani peníze, ani slávu. Bydlí u matky a nacvičuje si stand up výstupy, které se líbí málokomu. Duševně labilní muž navíc trpí zvláštní poruchou spočívající v tom, že se nechtěně a nekontrolovatelně směje.

Tisíce drobných ústrků a nespravedlností se v něm léta střádají. Teenageři ho přepadnou a ukradnou mu reklamní ceduli, kolegové ho zesměšňují, namyšlení byznysmeni ho urážejí v metru, pak ho vyhodí z divadla. Duševně narušený Arthur je časovaná bomba, která jednou musela vybuchnout. Když mu kolega dá do ruky zbraň na osobní obranu, odstartuje tím katastrofu.

Kromě Phoenixe a Roberta De Nira v drobné roli Joker oslňuje i luxusní kamerou, retro atmosférou sedmdesátých let a perfektní prací s hudbou – ve správnou chvíli zazní těžkotonážní fláky Jimmyho Duranta, Franka Sinatry nebo britských kytarových polobohů Cream.

Joker je vyšperkované „áčkové“ drama. Až si člověk musí klást otázku, proč to prodávají jako komiksový film? Komiksový svět připomíná velmi málo, žádní Batmanové tam nepoletují, superschopnosti se nekonají. Možná toto chatrné spojení může některé uctívače komiksů donutit koupit si lístek, ale na druhou stranu to i řadu jiných diváků odradí. A to by byla v případě Jokera opravdu škoda.

Mazaný scénář nás celou dobu znejisťuje. Kdo je ten zlý? Kdo je šílený? Komik? Politici? Nemilosrdný systém? Možná se přistihnete, že upřímně fandíte pacientovi, který postřílel pár lidí. Otevírá se tu sociální téma, propojení přecitlivělého Arthura s revoltujícím davem v ulicích je velmi znepokojující a naznačuje, že ne všechno, co říká blázen, musí být nutně bláznivé.

Celkové hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: