Článek
Shakespearova pozdní romance, v níž nalezneme ohlasy řady jeho her, přináší téma spalující žárlivosti, totálního rozpadu rodiny, relativity vztahů i (ne)vratnosti času. Láme se zvláštním způsobem z tragiky do drsné komiky a pro inscenátory bývá výzvou i oříškem.
Režisér Khek si s ní poradil velmi dobře. Promyšlenými škrty a přesuny replik z postavy na postavu zpřehlednil děj a přidal i pár motivací, jež v Shakespearově textu nenalezneme, ale nejsou s ním v rozporu. Ať už se jedná o Camillovu homosexualitu, zdvojení Antigona a Pastýře, anebo akcentaci ženského prvku v postavě Emilie.
Vše se odehrává v bezčasí, v němž má své místo lehká scénografická i hudební asociace italské renesance, metrosexuální mladíci i mafiáni. Čechy, jež Shakespeare umístil na břeh moře, mají balkánský folklór, českou vychytralost a křupanskou zemitost, zatímco Leontova Sicílie se hemží typy ve „vystajlovaných“ oblecích. Kostýmy o postavách hodně napovídají, ať už se jedná o lehce fintivou Perditu nebo emancipovanou Paulinu.
Saša Rašilov jako český král Polixenes v převleku za venkovana, vpravo Aleš Bílík jako Florizel.
První tři dějství, v nichž se odehrávají důsledky Leontovy žárlivosti, vystavěl Khek jako dynamickou temnou rodinnou tragédii, v níž za sebou dopadají jedna rána za druhou. Hlavní tíha spočívá na Leontovi, jehož alternují Martin Hofmann a Michal Isteník, a bude jistě velmi zajímavé vidět obě pojetí.
Isteníkův Leontes má v sobě velký dramatický náboj. Z pohodového vládce se rázem mění v temného a nevypočitatelného Othella, jehož sžíravá žárlivost vybuchuje nevypočitatelnými reakcemi a nenávistnou hysterií. Zároveň je ale stále milujícím otcem syna Mamillia, jehož velmi dobře a přirozeně ztvárňuje Kristián Špiner.
Isteník uhraje i Leontovu výraznou proměnu po šestnácti letech výčitek, kdy je z něho mechanicky se pohybující a mluvící troska vyhaslého alkoholika. A ke kladům jeho přesvědčivé herecké kreace nutno přičíst i znělý hlas a výborný přednes Shakespearova textu.
Leontes (Michal Isteník) miluje svého syna Mamillia (Kristián Špiner).
Český král Polixenes je v pojetí Saši Rašilova usměvavý a přátelský typ se smyslem pro humor, ve druhé polovině ale překvapí výbuchem vůči synovi Florizelovi. Toho hraje Aleš Bílík jako neproblémového mladíka okouzleného temperamentní Perditou Veroniky Arichtevy. Šedou mafiánskou eminenci slizce elegantního Camilla zajímavě modeluje Radim Madeja, Cyrilu Drozdovi se daří v postavě Pastýře, Antigona spíše podehrává.
Z ženských postav vyniká rozhodná, vnitřně silná a uměřená Hermiona Petry Špalkové a Paulina Aleny Mihulové, která ji přes emancipovaný kostým obdařuje i silnou ženskostí.
Inscenace Zimní pohádky v sobě slučuje letní podívanou s výpovědí o věcech velmi aktuálních a podstatných, ať už se jedná o otázky moci či rodiny. Každý si v ní najde to své, a nechybí ani humor odlehčující temné tóny této neprávem opomíjené hry.
Občas je zbytečně doslovná, nejvíce v závěru, kdy Leontovo truchlení po Mamilliovi nepotřebuje popisnost promítaného videa. Občas se necitlivě pracuje s hudebními střihy, ale to nic nemění na tom, že rozhodně stojí za návštěvu.
| William Shakespeare: Zimní pohádka |
|---|
| Překlad a dramaturgie Martin Hilský, režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá Oldak, hudba David hlaváč. Premiéra 24. června v Královské zahradě Pražského hradu (psáno z reprízy 30. června) |
Hodnocení 85 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: