RECENZE: Žiješ jenom dvakrát, ale vraždit můžeš i víckrát

Jeho zápletka vypadá na první pohled nezajímavě a banálně. V polorozpadlém domku na východním okraji Prahy byl objeven uprostřed zimního období mrtvý bezdomovec. Protože se tělo nachází v pokročilém stadiu rozkladu, není možné zatím určit, jestli to byla smrt přirozená, či násilná. Hlavní hrdina poručík Eda Braun má však na místě činu nutkavý dojem, že už takovou mrtvolu před časem viděl, dokonce na tom samém místě. Postupem času zjistí, že jeho déjà vu je skutečné a není to jen mylný pocit.

Časem čtenář pochopí, že ona mrtvola se stává jakousi abstraktní figurou, která žije paralelně dva odlišné životy. Ten první, reálný, je životem skutečného člověka z masa i kostí. No a pak přichází ten snově hororový, v němž hraje roli přízračné pohádkové postavy v mírně pomatené mysli jednoho z hlavních hrdinů knihy.

Na původní syrový fundament začíná spisovatel nabalovat další dějové linie. Prolíná jak minulé zážitky zainteresovaných osob, tak i samotných kriminalistů. Jsou totiž také jen lidi, takže i oni mají nárok na slabší chvilky (což se týká hlavně Braunovy kolegyně Diany Černé).

Protože Urban už více než polovinu života pracuje u pražské kriminálky, dokáže zúročit své zkušenosti tak, aby vystavěl zajímavý děj. Jediným problémem je fakt, že je jako kriminalista zvyklý zabývat se i sebemenšími detaily. Ovšem detektivní děj tyto odbočky přece jen občas přibrzdí a ubírají mu na spádu. Ale není to nic tragického, čtenář se zkrátka v některých místech musí obrnit větší trpělivostí a prokousat se dál.

Ovšem vyplatí se mu to. Autor si ho vodí po cestách, kterými jej poněkud vyvádí z jistoty, že vrah je snadno identifikovatelný. A nejistota trvá prakticky až do posledních stránek knihy. V tom je Urban opravdový mistr, což předvedl už u předešlého díla z minulého roku Hra o přežití. Dobře totiž ví, že u detektivky není nic nudnějšího, než když čtenář odhalí vraha daleko dříve před detektivem.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Déja vu - David Urban